Josef Soukup (1870 - 1949)
Josef Soukup (IV), zvěrolékař, ve službách samosprávných, panské, státní. Narozen 26. května 1970 "u Lušků, či Kynčlů" v Dolních Štěpnicích, č.p. 30. Sňatek uzavřel v Libštátě 25.11.1900 s Andělou rozenou Bradáčovou z Vimperka. Zemřel po delší chorobě ve věku 78 let v Ústí nad Labem dne 9.2.1949.
S kolébkou byl přestěhován do soukupovské chalupy Za Jizerkou č.p. 68. Z prvého synka se těšil dědeček i tatínek. Kolébala prababička i babička. Od Soukupů vadíval tatínek hošíka do Křížlic do kostela, kde na severní kruchtě při kazatelně měl svoje místo a poslouchal kázání faráře Bohdana Kutlíka: "Ó, blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a cos připravil, čí bude?" "Marto, Marto, pečlivá jsi a rmoutíš se při mnohých věcech, ale jednoho je potřebí". "Synu, rozpomeň se, že tas vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš. A nad to nadevšecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest".
Tatínek ve všední den řezal, zavedla tedy maminka klouče k zápisu do obecné školy dolnoštěpanické. Řídící Řehoř pohladil, přívětivě povzbudil, posadil v první lavici a neskrblil chválou, když na tabulce psal první "i". Stěhováním do Lomnice n. Pop., do Kruhu, do Turnova a zase do Lomnice výsledky trpěly. Všude bylo hojně zaměstnání vedlejšího. Kolébat a hlídat mladší, umývat krám po jídle, zamést a umýti podlahu, škrábat a strouhat brambory, pást kozy, v Kruhu i pohonět, tlouci hroudy, sbírat kamení, plejt bodláčí atd. Tatínka vídal jen při jídle nebo v práci. Maminka pracovala nejen doma, ale i na lukách, na poli, sekala otýpky přes půlnoc, pomáhala v sousedství, ale doma muselo být vše čisté a v pořádku. Proto ve Spachendorfě, kde měl 13-tiletý hoch naučiti se německy, byla doba blahobytu. Veselé byly cesty do Libštátu, do kostela, na faru, do vyučování, k dědečkovi a babičce.
Měl se učiti pekařství, s mistrem bylo již ujednáno, porada se strýčkem Janem Kynčlem, zřízení Lutherova ústavu v Hradci Králové, rozhodly pro studie. Dr. Josef Brož pro krátký čas přípravy ke zkoušce do sekundy sice dokončiti nemohl, ale stáří a příprava ta způsobily, že Josef studoval pak lehce a od sekundy že si mohl přivydělávati kondicemi. Dědeček Soukup přišel schválně do Lomnice rozloučit se s vnukem. Požehnav mu, dodal: "Studuj, nač chceš, jen na žádného darmochleba a zloděje!" Život vnitřní v ústavě Lutherově byl nezdravý. Nebylo pevného, prozíravého vedení, starší studenti přišlí z různých měst a ústavů byli plni ne ducha evangelia a Kristova, ale ducha světského. Hospody, pitky, karty a biliard, nemravnost a smilstvo. Prvním stravovatelem byl bývalý hostinský, druhým mladá vdova. Senior Karel Lányi, farář černilovský, otec ústavu, muž skromný a nejčistších úmyslů, přicházeti mohl jen občas, byť často dobré jeho úmysly křížily živly různé. Pro našeho studenta, který vším tím novým zůstal nedotčen, bylo škodou, že katecheta Laciak, bývalý profesor na evang. Slovenském gymnasiu, vlivem vlády pešťské, neobdržel rakouského občanství a musil i s rodinou do Ameriky. Nad ostatními katechety vynikal svojí životní zkušeností a vážností, smyslem pro zpěv a hudbu, živým národním cítěním. Byl karakterem hotovým. K studentovi blíže přilnul jedině prof. Karel Kučera, básník; vždy nakloněn mu zůstal třídní profesor, filolog František Fischer. Zájem politický a o veřejné otázky vůbec mimoděk probouzel týdeník Čas, jejž katecheta Jan Václavík nechával ležeti v jídelně a MUDr. Marek v Kruhlenách, jehož syny přiučoval a u něhož trávil i jedny prázdniny.
Lutherův ústav měl pěknou úlohu: vychovávat církvi evangelické augsburského vyzn. dorost pro službu církevní a školní, nábožensky vzdělávat její inteligenci. Úkolu tomu se nedařilo. Čekalo se, že gymnasista Soukup půjde na bohosloví. Ale náhle po sextě rozhodl se pro zvěrolékařství, ač do té doby žádného zvěrolékaře ani nespatřil. Katecheta Jan Václavík v rozmluvě se staršími chovanci jednou v roztrpčení litoval, že šel na bohosloví: "Bratr Břetislav šel na zvěrolékaře a má lépe". Dr. Marka navštívil ve vojenské uniformě zvěrolékař Chalupa a doktor, který syna Záboje posílal do Tábora, posílal Soukupa do Vídně. "Způsobem nejrychlejším dosáhnete samostatnosti. Vstupem do zvěrolékařské školy dosáhnete práva jednoroční služby". Tatínkova nemoc a hrozící mu nezpůsobilost k práci, "dobrák" z matematiky od prof. Vl. Švejcara a "uspokojivé" od třídního profesora Jana Pelikána, pociťované buď jako křivda, buď jako známka nedostatečných schopností, rozhodly. Bylo po 16. září 1890. Soukup nejel do Hradce Králové k zápisu. Rodiče se divili, ale ničeho nenamítali. "Jak si usteleš, tak si lehneš".
Vědy přírodní samy poutaly, ale Vídeň, život chudého studenta, byt a strava, společnost se protivily. Po celý rok byl na útěku. Až dr. Markovo: "Trp kozáče, budeš atamanem!" rozhodlo. Vytrval a vystudoval. Neděle strávené v Dorotheerg, v ref. nebo augsb., a velké prázdniny trávené v Lomnici, byly oázou v poušti. Za prázdniny a následující dva měsíce složil 3 rigorosa a 24.11.1893 svůj slavný slib. S lehkou duší odjížděl novopečený zvěrolékař domů. Kam však teď? Chybělo mu umění učiniti se nezbytným, proto neuchytil se v Lomnici, na Mělníce, v Hajdě. Až ve Vimperce s ročním příjmem 400 zl. nastoupil okresní a městský zvěrolékař Soukup 1.3.1894. Okresní tajemník Endrys uvedl jej v práci, ale i do kanceláře knížecího pivovaru a knížecí hospodářský správce Leopold M. Zeithammer uvedl jej do života spolkového, hospodářského i národního v okrese.
Byl najat v domku kovářského mistra Matyáše a pak syna jeho Ignáce Paula na předměstí, v Pražské, později Smejkalově ulici č.215; Nábytek a posluhu vzal od paní Marie Bradáčovy, dcery Paulova, matka dvou slabých děvčátek, Anděly a Marie a útlého chlapce France, chodících ještě do školy. V rodině Paulově brzy zdomácněl. Ve Vimperce k bídnému hmotnému postavení zvěrolékaře Soukupa, vedle jeho vlastní nezkušenosti a nepraktičnosti, přispívala národnost, boje nacionální. Pokus o Karlín a Opočno selhal. Zkoušky fysikální složil 31.5.1897 ve Vídni. Dne 1.10.1897 nastoupil v Třeboni jako knížecí schwarzenberský zvěrolékař s 800 zl., pěkným bytem se zahradou a zajištěnou pensí. Práce nastalo více, ale vděčnější.
Vleklý katar střevní, získaný při prudkých záchvatech poprvé v Hradci Králové podruhé ve Vídni, hostinskou stravou, pivem a kouřením ve Vimperce, přivedl do Třeboně maminku, která zvěrolékaři zařídila domácnost vlastní, v níž se později uvázala sestra Amálka a po ní sestra Marta. Život svůj zařídil v Třeboni samotářsky. Hostinců, piva i kouření nechal už před odchodem z Vimperka. K radě lékařské přistoupily důvody maminčiny a svědomí. Návštěvy Husince poutaly teď nejen kouzlem Husova domku, ale také přítomností staršího děvčátka, Anděly Bradáčovy z Vimperka. Po dvakráte vykonán výlet k Žižkově zbořené kapličce u Trocnova. K návštěvám Husince přibyly v Protivíně časté návštěvy Hromádkových shromáždění ve Vodňanech se sestrou Martou. Stěhování do Protivína 1. dubna 1899, k mladému knížeti Janu Nep. Schwarzenberkovi nebylo vítané, ač příjemné bylo. Z příbytečného si panský zvěrolékař najal byt v 1. poschodí domu mlynáře Suhrady, proti zámku. V pekárně Suhradově nebo v krámě sousedního kupce Fr. Partaje trávíval volné chvíle. Odtud uveden byl opět poněkud i do života veřejného, do Sokola a divadelního spolku. Přednáška o zásadách Tyršových a Janu Nepomuckém, intervence na děkanství vodňanském, když pro zemřelé děcko Hromádkovo byl vykázán hrob mezi samovrahy, působily nemile na zámku.Dle domácího řádu Schwarzenberského podmínkou svolení k ženitbě bylo stanoveno, že zvěrolékař podepíše reverz, že dítky bude vychvávati ve víře katolické. Pro podezření, že působil i vliv z Vimperky, staré paní Paulové a děkanství, dopsal zvěrolékař do Vimperka, že takto z ženění nebude nic. A Andělka, která se tehdy vrátila z Prahy od Řandů, prohlásila, že takto rovněž nechce.
Drobná horská praxe těšila, přivádějíc vždy v nové a nové příjemné zákoutí, jež jež oko pocvičené cestováním v jižním Německu a Alpách umělo si vyhledati. Okres byl nákaz prostý, písařské práce úřední bylo málo, 600 kousků za první půlrok. Šéf hejtman Adolf Fischer, bratr bývalého gymnasiálního třídního profesora, byl dobrý a trpělivý.Nevědělť nastupující referent co je "Amtserinnerung", ani co je "úřední připomínka". Služné 1840 K doplňoval výtěžek praxe; dle zákonných předpisů o platech a postupu státních úředníků ponenáhlu vzrůstalo; v říjnu 1910 obnášelo se služebním přídavkem 3440 K. Manželé Soukupovi rádi putovávali, nejraději každou neděli; do Křížlic nebo Valteřic, do Lomnice a Libštátu, pobyli však i ve Vrchlabí, Trutnově, České Skalici, Jablonci n.N. aj. V skrovné jejich domácnosti byli přátelé, nejčastěji ti nejbližší, vždy vítáni. Často se zpívalo. Řídící učitel Fr. Mechanickým z Křížlic povzbuzoval k založení spolku za účelem zřízení samostatného sboru evangelického v Jilemnici; farář Fr. Hejsek k přetvoření kazatelské stanice ve sbor filiální. Agitováno ve všech "doleních" obcích od rodiny k rodině, jednáno ve schůzích, sebrány podpisy, až zřízení filiálky bylo povoleno vrchní církevní radou. Zvěrolékař strávil tím mnoho večerů. Zůstal pak pokladníkem sboru.
V průmyslově-hospodářském spolku v Jilemnici, v hospodářských besídkách, v odborech národní jednoty Severočeské konal řadu přednášek odborných: zdravotnictví, chov skotu, zřizování pastvin, býkařských družstev apod. S radostí přednášel v zimní hospodářské pokračovací škole. Vedle toho v letních chvílích pěstoval rostlinopis. Sebral veliký herbář téměř celé krkonošské květeny i s podhůřím. V r.1905 - 1906 sbíral materiál k rodinné kronice ve Valteřicích, na faře v Branné, Křížlicích, Libštátu, a v knihách v Knihovním úřadě Jilemnickém. Materiál neodborně sepsaný zůstal neroztříděn a nevyužit. V posledních dvou letech začal sháněti po Krkonoších místa, kde byl hledán přístup k pokladům Krakonošovým. Rovněž bez znalosti literatury a sbírek. I herbář i sbírka hornin a rud určeny byly pro střední školu v Jilemnici, o jejíž zřízení bylo usilováno.
Působením faráře Krejsy přestěhoval se zvěrolékař Soukup při prvém květnu do zahradní "vilky" pí Anny Niklové v Horní ul. č.216. Fr. Krejsa převzal r. 1902 správu Lutherova ústavu v Hradci Králové, do Křížlic zvolen byl spoluchovanec přítel Hugo Samek, v bytě Niklově častý náš host. Tam narodil se dne 20.3.1904 dlouho čekaný prvorozený synek Josef (V) a první dcerka Andělka 8.8.1905.
Od Všech svatých r. 1906 až do podzimu r. 1907 byly hořké chvíle pro celou rodinu a zvláště zvěrolékařovu sestru Amálii. Doba těžké zkoušky! Dne 15.3.1907 narodila se u Soukupů jediná dcera Jandova - Marta. V téže době tlačil již mladý Nikl Josef a 8.4.1907 stěhovala se rodina Soukupova do prvého poschodí v domě fotografa Bedřicha Siebra č.196 proti nemocnici. Zde narodila se dcera Věra 14.6.1907. U Siebrů narodil se 8.4.1909 syn Břetislav. Frant. Samek křtil všechny. V červenci r. 1909 žádal zvěrolékař Soukup zemského zvěrolék. referenta za záznam pro místo v městě krajském se středními školami, nebude-li zřízena střední škola v Jilemnici. Dekretem z 9.1.1911 byl nečekaně proti vůli přeložen do Jičína. Celý okres byl zamořen slintavkou. Ve dne na cestách, v noci vyřizování písemných prací, 40 - 60 ks denně. Byt malý, nevhodný. Šéf, místodržitelský rada Buchner mrzutý, stále nahněvaný a podrážděný. I v expeditě neochota. Bez chvíle volné a tiché. Běželo o zdraví a rozum. Starý strom, byl-li přesazen, těžko se ujímá.Dne 27.2.1911 narodil se ve Fügnerově ulici č.315 syn Jiří. - V nouzi o byt, na nátlak maminky Karoliny S. a ženy Anděly koupil zvěrolékař rozestavěnou novostavbu domu č.332 v téže ulici od Hynka a Marie hrubých, s pozemkem č.kat. 854/3 za 2.700 K. Staviteli J. Novotnému v Jičíně zaplaceno 21.000 K, za vícepráce, zavedení vody, plynu, úpisem zahrádky, chodníku aj. 1.800 K. Dne 30.5.1912 byla rodina již nastěhována v domě vlastním. V prvním poschodí bydlil už nájemní oficiál c.k. státních drah Josef Schlögl. Tak stal se zvěrolékař Josef Soukup "domácím pánem" a sousedem jičínským. Ale radosti z toho neměl, jsa stále ještě v Jičíně cizincem. Návštěv v Jičíně i z Jičína ubylo. Dne 3.2.1914 narodil se v novém domě č.332 syn Pavel a dne 14.1.1916 syn Mojmír. Jiřího a Pavla křtil farář Petr Marušiak; on pokřtí snad i toho nejmladšího.
V červenci roku 1914 nastěhovala se sem k synovi matka Karolina, když syn Karel se oženil 6.7.1914 s Marií, roz. Exnerovou. Po vypuknutí války ubytovala se na půdě domu četa zeměbranců 11. pluku. - C.k. státní vrchní zvěrolékař Josef Soukup při přehlídce domobranců v září 1915 uznán byl neschopným pro háčkovité zkřivení levého prsteníku. Očekává se přehlídka nová. - Zlá doba hrne se na národ český. Inteligence a schopné mužstvo hyne na bojištích pro zájmy cizí. Aby učiněn byl konec "jihoslovanské agitace",, aby pomstěna byla vražda dvou členů z panovnické rodiny, aby zabezpečen byl zase aspoň na století mír v Evropě pod hegemonií Němectva. Proto zákaz slovanských písní, rozpuštění Obce sokolské, uzavření českých škol ve Vídni, zavedení státní služební řeči německé na drahách, při politických úřadech atd. Polsko dobito, Srbsko a Černá Hora zničeny, proto zavírají se a věší lidé nepohodlní, připravuje se čtvrtá válečná půjčka, tentokrát nucená, zdraženy jsou všechny životní potřeby, proto také 100 M stojí 150,5 K a 100 Fr stojí 170 K.
"Obrátíte-li se a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a obrácení bude síla vaše". (V zimě 1916).
"Od Hospodina stalo se to a jest divné před očima našima".
Zvítězily, třeba na čas, myšlenky, pro něž trpěli otcové, zničena samostatnost. Ale dne 28. října prohlášena byla samostatná republika československá. Bůh zmařil usilování nepřátel. Rozpadla se říše podunajská, kácely se trůny, souzena Vídeň i Budapešť. Národ český i národ slovenský trhá staletá, ba i tisíciletá pouta. Po přejítí vichřice hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedenými, navrátila se vláda věcí našich zase k nám. Lodičku, kymácející se stále ještě na rozbouřených vlnách, řídí syn národa, první president T. G. Masaryk.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý!
Zde končí autobiografie (rukopis) zvěrolékaře Josefa Soukupa.
Zpět na úvodní stranu
Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky
a plod života jest mzda.
Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné
(Žalm 127,3)
a plod života jest mzda.
Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné
(Žalm 127,3)
Josef Soukup (IV),
narodil se v Dolních Štěpanicích u Jilemnice dne 26. května 1870. Sňatek v Libštátě 25.11.1900. Zemřel po delší chorobě ve věku 78 let v Ústí nad Labem dne 9.2.1949.
Anděla Kateřina Soukupová, rozená Bradáčová,
narodila se ve Vimperku na Šumavě dne 29. května 1880. Zemřela mrtvicí dne 28.2.1938 v Jičíně ve 3:20 hod. v noci. Pochována v Jičíně v rodinném hrobě vedle syna Břetislava.
Rodiče:
Josef Soukup (III),
tatínek, narozen 25.9.1842 v Dolních Štěpnicích č.68. Zemřel zánětem plic jako pilař v Lomnici nad Popelkou dne 14.1.1905.
Karolina Soukupová, roz. Kynčlová,
maminka, nar. 8.4.1844 v Poniklé-Roudnici. Zemřela v sobotu dne 31.7.1932 po 10. hod. večer v Jičíně Fügnerově ul. č 332.
Jan Bradáč,
ženuščin otec, narozen ve Vimperku 23.11.1852. Zemřel v sobotu dne 26.12.1934
Marie Bradáčová, roz. Paulová,
maminka ženuščina, narozena dne 2.10.1857 ve Vimperku. Zemřela cukrovkou po těžké dlouhé nemoci u své dcery v Jičíně dne 21.11.1932 ve 14:25 hod.
Děti :
Josef František Soukup (V), narozen 20.3.1904 v Jilemnici, Valdštýnské (Hoření) ul. č.216. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci 14.3.1980 v Klokočově u Vítkova.
Anděla Amálie Soukupová, narozena 8.8.1905 v Jilemnici č.216 (v domě pí Niklové). Provdaná Braumová (sňatek 29.8.1931). Zemřela 10.2.1987 ve Včelné u Českých Budějovic.
Věra Marta Soukupová, narozena 14.6.1907 v Jilemnici č.296 (v domě fotografa B. Sierra u pošty proti nemocnici). Provdaná Hejduková. Zemřela 3.3.1937 v 1:30 hod. v Trutnově v nemocnici.
Břetislav Karel Soukup, narozen 8.4.1909 v 10:30 hod. v Jilemnici č. 296 (v domě fotografa B. Sierra u pošty proti nemocnici). Zemřel po 14-tidenní těžké nemoci 13.12.1924 ve 3 hod. ráno v jičínské nemocnici, stár 16 let.
Jiří Jan Soukup, narozen 27.2.1911 v Jičíně, Fügnerově ul. č 315, Valtické předměstí (dům Fr. Pluhaře). Zemřel 27.1.1983.
Pavel Blažej Soukup, narozen 3.2.1914 v Jičíně, Fügnerově ul. č 332. Zemřel 22.8.1963 v Praze ve věku 49 let.
Mojmír Jeroným Soukup, narozen 14.1.1916 v noci 10:30 hod. v Jičíně, Fügnerově ul. č 332.
Naděžda Karolina Soukupová, narozena 23.11.1918 ve 14:45 hod. odp. v Jičíně, Fügnerově ul. č 332. Provdaná Zellerinová. Zemřela 18.2.1989 v Ústí nad Labem.
Blahoslav Petr Soukup, narozen 19.5.1921 v noci v 11:20 hod. v Jičíně Fügnerově ul. č 332. Zemřel 3.4.1994 v Praze.
Zpět na úvodní stranu
