Rodová kronika
"Rod Soukupů 1"  
Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku;
vzeptej se otce svého a oznámí tobě, starců svých a povědí tobě.
(V. Mojž. 32,7)

Kronika rodu Soukupů 1


V době před vydáním tolerančního patentu v r. 1781 byly ve Valteřicích čtyři různé rody Soukupů. O jejich příbuznosti nelze dnes říci ničeho určitého. Patřily k tajným evangelíkům…


Jan Soukup (asi 1630 - 1690)

Jan Soukup

Nejdále byl zjištěn Jan Soukup, vulgo Nyklův, narozený asi r. 1630, zemřel asi r. 1690. L.P. 1653 dne 21. března ujal statek čp. 20 nejvýše položený na horním konci Valteřic po nebožtíku Nyklovi za 240 tolarů. Do roku 1686 vyplatil 118 tolarů. Statek měl 23 korce polí orných, 13 korců jiných polí a na 4 a 1 korce luk. Jan Soukup byl dvakrát ženat.

Po první manželce zůstaly 3 děti, dvě z nich byly r. 1692 již zaopatřené, třetí Jindřich Soukup, nar. asi 1654, zemřel asi r. 1715 - 1719. Druhá žena Jana Soukupa Alžběta (Eliška) jej přežila a provdala se podruhé za Jana Harcubu ve Víchové, kdež roku 1737 zemřela.

Léta 1692 dne 1. března, když vdova pozůstalá po nebožtíkovi Janovi Soukupovi přišla k manželskému zaopatření za Jana Harcubu do obce Víchové, kterýž byl na své živnosti hospodářem, byl statek Soukupovský č.p. 20 zaopatřen zase hospodářem zástupným a postoupen s dovolením milostivé vrchnosti za 210 tolarů Jindřichu Soukupovi, vlastnímu synovi nebožtíka držitele tohoto gruntu. Složil 45 tol. ihned, ostatní peníze byl povinen skládati každoročně po 4 tolarech. Pro paměť poznamenáno, že mimo tři odbylé sirotky po nebožce (první manželce) jsou z druhé manželky tři malí a neodbytí sirotci pozůstalí, jménem Anna, Jan a Jiří (náš předek), jimž, až dorostou, povinen bude majitel gruntu mimo šacunku za vejpravu vyplatiti po 10 tolarech. Matce a třem sirotkům mimo to bylo vymíněno na 5 let po 1 a 1 korci žita, ovsa a užívání kusu louky. Jindřich Soukup uplácel dluh ve splátkách až do r. 1714, po 4 tolarech. L.P. 1715 dne 28. března ujal živnost soukupovskou č.p. 20, tak jak ji prodávající Jindřich Soukup v užívání měl, za 150 tolarů nový majitel Jiří Němec. Jiří Němec vypláceti měl z kupní ceny dětem a vdově po Janu Soukupovi, dětem a vdově Anně po Jindřichu Soukupovi, který r. 1719 byl nebožtíkem.

Léta 1721 dne 15. prosince ujal grunt za 135 tol. nový hospodář Václav Nikl, poněvadž Jiří Němec pro víru z gruntu s ženou i dětmi do Saské země sběhl a po sobě žádného dobytka a grunt celý sešlý zanechal. Z uvedené sumy měl Václav Nikl mimo jiné dluhy vypláceti nápadníkům starým z té živnosti po nebožtíku (Janovi S.) Janu a Jiřímu S. ještě po 13 tolarech. 21 tolarů i těm nápadníkům mladším po nebožtíku Jindrovi S. a sice Anně vdově a dětem Václavovi, Kateřině, Augustinovi a Alžbětě po 5 tolarech. Václav Nikl uplácel pravidelně. Léta 1731 dne 22. února složil Jiříkovi po nebožtíku Janu S. 7 tolarů 21 kr. a tolikéž Alžbětě vdově. Léta 1734 "sedí v zaplaceném". Ve statku č.p. 20 "u Soukupů" měl svoji stanici tajný kolportér Litochleb, původem z Litomyšlska, zde trávíval noci, nechával knihy, pro něž si sem jiní tajní evangelíci pak docházeli. O osudech dětí Jana S. není dále ničeho známo.

Jan Soukup seděl v chalupě č.p. 35 v letech od r. 1734 - 1765, pak v č.p. 102. Jeho potomci žijí asi ještě: ve Valteřicích v č.p. 83. Bedřich S. - švec a trafikant, v Branné kolář František S., v Praze zahradník Josef S. Na pozemcích statku kdysi Soukupova č.p. 20 byli pochováni ti, kdo nepřijavše víry a svátosti církve katolické, nebyli přijati na hřbitov v Branné. Část jich poskytl majitel za první toleranční hřbitůvek.




     



Zpět na úvodní stranu
Jiří Soukup (asi 1688 - 1759)

Jiří Soukup

Jiří Soukup ujal L.P. 1723 dne 5. března chalupu ve Valteřicích za 12 tol. u vůli a s vědomím milostivé vrchnosti a složil hned 6 tol., když Jan Mach, pozůstalý hospodář na této živnosti od r. 1721 hospodařící, sběhl do Slezska pro víru. Roku 1731 dne 22. února ujal tuto chalupu Filip Zub. Jiřík Soukup pak nechal téhož dne o držaném soudě purkrechtním chalupu č.p. 35 ve Valteřicích po Václavu Nepolském za trhovou cenu 40 tolarů. A hned hotově zaplatil. Upotřebil tak podílu ze statku č.p. 20. (Dne 22.2.1731 splatil mu Václav Nikl 7 tol. 21 kr.).

Léta 1734 postoupil chalupu č.p. 35 bratru svému Janu S. za sumu trhovou a hotově vyplacenou 25 tolarů. A téhož dne 10. února 1734 ujal živnost č.p. 83 ve Valteřicích od Jiříka Němce za 140 tol. Závdavku na dluhy váznoucí složil 32 tol. 4 a 1 t. Po 4 tol. splácel v následujících létech na dluh.- Posledně 1759.

K této živnosti č.p. 88 "statku pod březejčím" vztahuje se většina našich starých vzpomínek. Ve stodole tohoto Soukupova statku konávala se evangelická shromáždění, před stodolou aspoň dvakrát kázal Jan Amos Komenský před odchodem z Čech do vyhnanství. Sem docházel z Branné, kde v zámku bydlil a kde mu posluhovala Poňatovská, sama bydlíc v Branné v domku.

O Jiříku samotném není dochovaných vzpomínek. Narodil se r. 1686 nebo 1690. Manželka jeho se jmenovala Teresie. Rodinu měli požehnanou Jmenuje se 6 dětí: Teresie ( * 3.5.1722, +28.7.1723) , Rosina (* 15.2.1724), blížňata Jan a Jiřík (*29.9.1725, z nichž Jiřík brzy zemřel), Marie (*1.9.1727), Petr (*10.4.1730, zemřel 6.10.1738 "byv od koně zabit až do smrti" stár 8 a 1 let), Jiřík (*29.1.1734, zemřel 12.2.1734), Václav (náš předek) (*9.9.1736, dědic živnosti) a konečně Anna Catherina (*12.5.1739).


Mládí jeho a celý život - toť doba pronásledování a týrání nekatolíků. Za císaře Josefa I. a zvláště Karla VI. bylo přísně a krutě nakládáno s nekatolíky, kteří nejen v kraji mezi lidem poddaným, ale i ve městech se vyskytovali. Každý dle usnesení hrdelního zřízení josefínského měl býti mečem odpraven, kdo se opovážil kacířské kazatele a emisary v domě svém přechovávati a kacířské schůzky držel. Rovněž kdo by kacířské knihy přinášel, rozšiřoval, kdo by lid ke kacířství sváděl. Brzy misionáři sami osoby nekatolické hned uvězňovali a krutě trýznili. Reskriptem císařským z 29.8.1721 bylo ustanoveno: Osoby z kacířství obviněné uvězní světský soud. Konsistoř sama vyslechne obviněného. Zjistí-li se kacířství, dokončí soud vyšetřování a uloží smrt provinilému. Při vší horlivosti a vzornosti nepodařilo se misionářům obrácení všech "pobloudilých". Přemnozí poddaní zanevřeli pronásledováním a trýzněním na duchovenstvo a církev tak, že nepřijímali poučení a zanevřeli na obojí. Někteří přes všechny tresty utíkali ze země, jiní se ozbrojili, ač s vnitřním odporem a bojem, líčenou katolickou pobožností a plněním nezbytných povinností církevních. (T.M.Bílek, Reformace kat.).

Kde a kým byl sirotek Jiří vychován, jak jako muž smýšlel, co vytrpěl, aby zachoval dětem dědictví duševní svobody - nevíme. Křtil však své děti v chrámě Páně sv. Mikuláše v Branné, kde také v matrice farní čteme, že 30. srpna 1756 zemřel Jiřík Soukup, sedlák, byv svátostmi svatými zaopatřen, stár 65 let. A dne 16. srpna 1765 umřela Teresie, manželka Jiřího Soukupa v příbytku svém ve Valteřicích, 60 let stará, všemi svátostmi zaopatřená. Dne 19. prosince byla při chrámu Páně branském od p. Matěje Luňáka pohřbena.

     



Zpět na úvodní stranu
Václav Soukup (1736 - 1821)

Václav Soukup

Václav Soukup, pololáník ve Valteřicích č.p. 88, pokřtěn jest 9.9.1736, zemřel 15.4.1821. Václav Soukup ujal jest anno 1760 dne 10. února statek, pololán, od matky své vdovy po nebožtíku Jiřím S. za sumu 253 tol. 39 a 1 a výměnek. Jménem závdavku položil 188 tol. 59 a 1. Matka Teresie měla vymíněno: V těch místech, kde se prv dařil, každoročně sejti 1 strich ovsa, spolu se vším dílem, hnojením a přivážením obilí, pak louku pod Kozincem, též byt v teplé světnici a světlo, nebo za to dříví a světlo a byt ročně po 2 a 1 tol. 16. K doplácení ročně po 5 zbylo 65. V letech 1762 - 1773 splatil 56. Dne 1. ledna 1776 vtělil zádušní správce branský Václavu S. půjčený kapitál kostela sv. Mikuláše 150 tol. K jakému účelu půjčka sloužila, není známo. Výmaz její je z 26.10.1801. Oženil se brzy po smrti otcově. Manželka Anna, narozena 1734, zemřela 21.7.1795. V matrice brannské uvádějí se tyto křty: Anna Alžběta (*2.8.1761, provdaná 1.10.1778 za Josefa, syna po zemřelém Janu Plichtovi ze Svojku č.p. 17), Marie Alžběta (*3.7.1763), Alžběta Veronika (*12.7.1765), Václav S. (*17.9.1767, dědic statku "živ sedláka dolního"), Veronica (*19.9.1769), Matěj Mikoláš (*7.12.1771, +2.8.1775), Teresie Marie (* 5.2.1974, +2.5.1774), Teresie Marie (*20.4.1775, provdána za Jana Novotného), Josef (I., pokř. 30.1.1778, náš předek), Františka (*4.10.1781, +7.10.1781).

Vzpomínky týkající se břemen a utrpení spojených s robotou:

Z Valteřic jezdívali až k Jičínu, Holovousům, ke dvoru jilemnickému a branskému, k Javorku a do Mříčné. Asi r. 1784 po vydání robotního patentu, když se začalo mluvit o ulehčení roboty a úlevách v čas nutné práce vlastní, poslal sedlák Václav Soukup synka Václava s potahem na robotu u dvora Branského s nařízením, aby v určitou hodinu se vrátil. Byla chvíle vlastních žní. Václav jel a pracoval, oral strniště mezi mandeli obilí. V určenou chvíli chtěl odjeti. Šafář, že ať zůstane, až se dodělá. Václav odvolával se, že mu táta nařídil. Šafář začal býti hrubý a udeřil Václava holí. Ten ohnal se po něm otkou od baku, již držel v ruce, že se šafář svalil. Z trestu byl pak Václav chycen a odveden k vojsku. Byl dlouho na vojně (16 let) a velice trpěl. Doma se dlouho o něm nevědělo. Proto ujal se prací na živnosti mladší Josef, který se konečně oženil. Všichni vžili se v myšlenku, že živnost je jeho.

Asi po 8 letech tkalounkáři vyprávěli, že se s Václavem sešli kdesi v Uhrách, kde bylo bojováno s Turky. Branná byla střediskem čilého plátenictví, sídlem vrchnostenských úřadů. Václav Chtěl pak domů, prosil bratra, který ujal živnost, oženil se (asi r. 1797) a na celém pololánu hospodařil, aby mu pomohl z vojny. V matrikách jmenuje se "sedlákem". Roku 1798 Josef S. proto popustil bratrovi svůj díl, na Václava vystaven byl 4.11.1801 zápis s předpokladem, že oba bratři budou hospodařiti společně a že mu bratr po čase na polovičku zápis vrátí. Václav se vrátil a také hned se oženil s Marií, rozenou Havlíčkovou, jsa 34 roků stár. Asi rok nebo dva Václav a Josef hospodařili v pokoji. Ve žních sváželi snopy. Josef byl na poli, vázal a nakládal, Václav ve stodole snopy dělil. S povozem ze stodoly přišli lidi na pole. "Ty, Josefe, jsi tu na poli, Václav ve stodole snopy přerovnává, že budeš zkrácen." Upozorňovali správně a dobře? Josef šel do stodoly a povídá: "Václave, házej snopy jak leží, bez přebírání, jeden na svou stranu, druhý na mou!" Václav na vojně zhrubl, držel na spravedlnost, ale byl prchlý. Rozhněval se popadl Josefa a mrštil jím o nástěnek, že zůstal ležeti. Museli hned pro doktora.


Potom docházelo už k hádkám, společný život a hospodaření stávalo se nemožným. Václav cítil se v právu, Josef ukřivděn. Pozdě na podzim na zejmu Václav konečně Josefa vyhnal. Tak se pak říkávalo: Před rozchodem, v hádce vyhodil Josefa, ženu i děti jeho, a když starý otec jeho chtěl se jich zastati, chytil za límec i jeho a se slovy: "Pakáž, já vás odsud všechny vykopu!" vyhodil ho přes násep na hnůj. - Tak vypravovalo se o tom v potomstvu strany jedné, strana druhá (Václavova) o tom ničeho nedochovala. Vedle úlev roboty byl to radostný obrat způsobený patentem svobodomyslného a lidem milovaného císaře Josefa II., o jehož uvítání a důsledcích dochovaly se rodinné zprávy. Patent vydán byl 13. října 1781. Sedlák Václav Soukup (I.) přihlásil se hned a sním manželka Anna a celá rodina: rozhodl se pro vyznání helvetské. Před duchovní komisí v Jilemnici na počátku března 1782 jako příčinu odstupu udal Václav Soukup z Valteřic č.p. 88: "Jsem evangelíkem, protože jsem se jím narodil. Otec můj seděl pro víru ve vězení." Jeho manželka Anna roz. Havlíková udala: "Vyznávám víru evangelickou proto, že jsem tu víru neb světlo skrze Ducha Sv. poznala a protože můj manžel též tý víry jest."

Václav Soukup byl z vůdců evangelického hnutí vedeném Josefem Janatou z Hrabačova č.p. 55, vedle Jiřího Lukše z Dolních Štěpnic č.p. 30. Proč silnější byla přitažlivost vzdáleného Libštátu než bližších Křižlic není zcela jisto. Přestalo ukrývání náboženských knih. Z nich uvádí se Komenského Manuálníček a modlitební knížka. Obě zmizely.

Když roku 1807 syn Václav (II) vyměnil živnost č.p. 88 za statek č. 27 ve Valteřicích, přestěhoval se i otec Václav S. (I), jsa již vdovcem, do nového statku, ač měl na živnosti č.p. 88 výměnek: svobodný byt o světle a teple užívati, třetí snop žitné sklizně r. 1802 a 2 korce ssutého ovsa, budoucně má dostávati po 7 korcích žita, 2 korcích ovsa ssutého, pak 1 věrtel lněného semene půdy uprostřed připravené měkoty, též pak 1 soudek neb 10 čtvercí erdeplí, a uroděné zelí společně užívati, 1 krávu a 1 kozu uprostřed dobytka náležitě vychovávati. Na pád smrti vejměníka má jeho dcera Teresie z ohledu na prokázané služby jsouc nezaopatřená dostávati 2 k. žita, 1 k. oves a 1 soudku erdeplí sázeti, 2 čtverce lněného semene uprostřed připravené měkoty, a to každého roku, až do svého zaopatření právo míti.

Výminkář Václav Soukup zemřel 15. dubna 1821 ve Valteřicích č.p. 27 sešlostí věkem, jsa podle matriky 97 let stár, sedláka pochoval protestantský pastor Beniamin Kos. Žena jeho Anna zemřela již 21. července 1795 zápalem.

     



Zpět na úvodní stranu