Rod Kynčlů
Rod Karoliny Kynčlové, provdané Soukupové, manželky pilaře Josefa Soukupa (III), byl velmi rozvětvený.
Josef Kynčl
Nejstarší známý předek Josef Kynčl, vystavěl roku 1752 na panské půdě v Roudnici "V potocích" chalupu č.p. 28, prošacovanou na 15 tol. Měl dva syny, Josefa a Jakuba. Po jeho smrti ujal chalupu r. 1766 za 40 tol. syn Josef Kynčl. Ten ji prodal v roce 1777 dne 26. října bratru Jakubu Kynčlovi za 35 tol. Matce, ženě nebožtíka Josefa Kynčla, "staré hospodyni", zbyl výměnek: byt v teplé světnici se světlem, a kdyby Pán Bůh nadělil ovoce na stromech, teda spolu užívati.Jakub Kynčl
Jakub Kynčl, nar. asi roku 1752, zemřel asi r. 1830. Za manželku měl Veroniku Prajzlerovou z Křížlic č.2, nar. asi r. 1760, zemř. 25.7.1836. Byl přičinlivý a vtipný. Říkal, že má 7 synů a hocha: Jakuba, Josefa, Ferdinanda, Jana, Karla, Davida, Michala a Jarolíma, který se narodil, když ostatní byli už povyrostlí a také postavou byl nejmenší.První Jakub K. byl roku 1789 prvním evangelicky pokřtěným dítětem.
Třetí Ferdinand K. narodil se asi r. 1790. Dne 3.10.1817 koupil od svého otce Jakuba K. chalupu č.p. 28, stojící na panském ještě nezakoupeném gruntě v Roudnici za 600 zl. Na chalupě vázlo ročních 1 fl. 30 kr. za robotu, 2 dna pěší roboty in natura, nebo 24 kr. poplatku, stálých úroků 30 kr.; mimoto roční repartici na duchovenstvo, vydání obecní zemské; konečně výměnek pro prodávajícího a jeho manželku. Z nezaplacených pozemků, 3 strichy, 2 věrtele a 1 a 3 kopy bylo odváděti vrchnosti roční činže 3 fl. a 2 kr. a obvyklé daně.
Žena Ferdinanda Kynčla Anna, nar. r. 1801, zemř. 12.5.1867 v 11 hod. dopoledne. Upekla k obědu jahelník, pomodlila se ze "skalky" a šla lapat "lapačkou" třísky, plující po Jizerce při plavbě dříví. Byvše stržena, upadla do vody a utonula. Jediná dcera Amálie zemřela hlavnicí 26.3.1862. (Ferdinand Kynčl podával Karolíně dceři bratra Jarolíma, zprávy, co se děje s Josefem Soukupem pro známost jeho s ní.)
Čtvrtý Jan Kynčl nar. asi 1792, měl za druhou ženu Bětušku, dceru Ignáce Hanče, sestru babičky Rozárky Soukupové. Byl dlouho vojákem a "Marokán". Léčil dobytek. Rád vypravoval o Košutovci, konstituci a zvláště o uspořádání věcí ve světě, až přitáhne "Marokán". "Půjde děvečka pod krávu a než vydojí…".
Sedmý Michal Kynčl, nar. 2.4.1800, zemřel 6.9.1882. Byl dvakráte ženat. Po bratru Janovi, jenž se přestěhoval do Víchovy Lhoty č.19, převzal chalupu č.28 v Potocích, nejprve s bratrem Karlem, později sám. U něho pak jako v domově bývala stanice všech 8 bratří. Jarolím ještě v Jilemnici býval tu týdně.
Osmý Jarolím Kynčl, nar. 29.9.1802, na Roudnici č.p. 28. - viz níže...
Zpět na úvodní stranu
Jarolím Kynčl
Osmý Jarolím Kynčl, nar. 29.9.1802, na Roudnici č.p. 28. Když se oženil, koupil barák v ponikelských končinách č.p. 136 v potocích. Manželka jeho Anežka, dcera Ignáce Jirouše, podruha ve Víchově Lhotě č.11, byla katolička. Byla velice pobožná, sama ze své vůle a přesvědčení přestoupila po narození dcerky Anežky. Byla velmi pilná, svědomitá a měla na své děti rozhodující vliv. Na živu zůstalo jí 7 dětí, 3 synové a 4 dcery. Všechna se narodily v Potocích č.136. Prvorozený, čtvrtý syn zemřel stár 19 neděl. Po vůli dědečka Jakuba pokřtěn byl na jméno Emanuel. Že pak měl stále boláky a brzy zemřel, svalovala matka, ještě katolička, vinu, že pojmenovali syna jménem Pána Ježíše. Později koupil Jarolím K. chalupu č.17 v Křížlicích, kterou brzy přepustil nejstaršímu synu Janovi. Sám koupil chalupu č.30 v Dolních Štěpnicích od Lukše, u vchodu do ohrady hraběcí pily, "jíž" překážela. Sem připoutány jsou vzpomínky jeho dcery Karolíny, matky zvěrolékaře Josefa Soukupa. Zde 14.5.1862 o 5. hodině ranní zemřela první žena Jarolíma Kynčla záduchou, jíž trpěla celou zimu. Jarolím K. přepustil chalupu nejmladšímu synu Nykodymovi, vymíniv si až do smrti poloviční hospodářství. Když Nykodym chalupu prodal hraběti Harrachovi, dal hrabě jeho otci za tento výměnek doživotní byt "v pazderně" v Jilemnici "ve vrbičkách", s dobrými pozemky, takže mohl držeti až 3 kusy hovězího dobytka. Z dětí nepřestěhovalo se sním žádné. Tam žil s již druhou svojí manželkou Annou, vdovou po Františku Zelinkovi z Dolních Štěpanic, dcerou Josefa Honců z Horních Štěpanic, nar. 17.11.1821, se kterou oddán byl 18.4.1864. Byla dcerou Marie, roz, Hančové z Roudnice, sestry babičky Soukupové Rozárky Soukupové. Ženil se proti vůli odrostlých dětí. S druhou ženou děti neměl. Dva synové a dvě dcery po Zelinkovi byly též už větší, ale v pazderně doma. Nebožtík František Zelinka byl bratr Pavla Zelinky, otce svobodného reformovaného kazatele Pavla A. F. Zelinky v Husinci a pak na Smíchově. Na Silvestra šel Jarolím dle zvyku na pobyt do Potoků (1878). Z Víchovy Lhoty se pro slabost vrátil a zastavil se v Koutě u Soukupů. Poseděl asi půl hodiny. Po Novém roce přisoukal, do díla se však už nedal, ale ulehl a zemřel 10.1.1879 ve 3 hodiny ráno sešlostí věkem. Pohřben je na evangelickém hřbitůvku v Jilemnici. Po mnoho let trpěl zlatou žílou, trýzní tkalců.Děti:
První - Jan Kynčl, nar. r. 1834. Aby nebyl odveden, převzal od rodičů svých v Křížlicích chalupu č.17 a oženil se s Annou, roz, Janatovou z Hrabačova, povoliv nátlaku otce a strýce Ferdinanda. Nevěsta měla sice 1100 zlatých ve stříbře, ale nevynikala ani duchem, ani tělem. Nábožná byla, ale muž s ní šťasten nebyl. Děti měla zdravé. Janovy mladší sestry postupně u nich sloužily a tkalcovaly. Po 6 až 7 letech prodal Jan v Křížlicích a koupil ve Víchově Lhotě č.p. 15. Sem docházel za Karolinou Josef Soukup z Dolních Štěpanic, odtud odváděl si nevěstu k oltáři.
Po čase prodal zase a stěhoval se do Křížlic, kde se mu však nevedlo. Z Křížlic zakoupil statek Hájkův společně s bratrem Nykodymem, když prodal v Dolních Štěpnicích. Bývalá hospodyně Hájková napekla novým majitelům ve žních pecivále s arsenikem. Náhodou byl úklad včas zpozorován. Někteří více, někteří méně pojedli a postonali. Pes pokusmo nakrmený brzy zdechl. Po necelém roce ze strachu před Hájkem prodali bratři Kynčlové statek kostelníku Šádkovi a koupili společně chalupu v Křečkově u Poděbrad. Po 2 až třech letech popustil Jan svoji polovičku Nykodymovi a vrátil se zas z kraje do hor. Hospodařil čas v Kruhu, zakoupil se v Mříčné a za čas v Branné. Zápis měl syn Josef, ale táta hospodařil a pomáhal. V Mříčné zemřela mu žena Anna, spadnuvši do studně, utopila se. PO létech již na Výměnku v Branné oženil se skoro již v 68 až 70 letech s Annou Trýznivou z Rychnova, která u Kynčlů sloužila. Ještě v Branné narodil se jim syn Bohumil. Za čas prodal Josef K. i v Branné a koupil se v Peřimově č 39.Starý Jan Kynčl pracoval přes své síly, v létě na poli, v zimě ve stodole apod. a za stavem tkalcovským. Roku 1911 v březnu zemřel. Dobrá, šlechetná, obětavá duše. Muž moudrý, tichý trpitel. Na jeho radu šel zvěrolékař Josef Soukup na studie.
Třetí - Josef Kynčl, byl pilařem nejdřív ve Štěpnicích. Oženil se s Annou Zajíčkovou, sestrou Františka Zajíčka, muže Anny Kynčlové. Na pozemku Anny Řehořkové ve Víchové na Dolánkách, postavil sám za své peníze pilu. O výtěžek z pily se dělili. Po 14 letech měli Řehořkovi vyplatit Josefu Kynčlovi 1500 zl., které do stavby vložil. Když doba smluvní docházela, pila v noci shořela, a sní vše Kynčlovo, i šaty. Odnesli jen asi 600 zl. Spáleniště Zůstalo Řehořkovým, na němž byla postavena znovu pila. Rodina odstěhovala se do Kruhu, k bratru Jana K. Josef pracoval po pilách, až dostal místo pilaře v Podmoklicích u Semil u Šmída, kamž se odstěhoval. Šmídovi půjčil své peníze a když Šmíd udělal úpadek, dědicové Josefa K. o ně přišli. U Šmídů se roznemohl, přistěhoval se do Lomnice do Soukupova domku, kde po krátkém čase zemřel srdeční vadou. Z 12 dětí žije 6, vlastně nyní už jen 5.
Čtvrtá - Amálie odešla ve 14 letech do Čes. Slezska do Opavy ke strýci z Jiroušova strany sloužit. Bratr matka její Anežky, provdané Kynčlové byl odveden a zůstal na vojně. "Přijal druhou kapitulaci". V Opavě provdala se za Englberta Weimanna, soustružníka, stala se katoličkou, žila ve šťastném manželství ve Spachendorfě. Reimannovi chyběla levá ruka od hoření čtvrtiny předpaží. Dělal dýmky, železné sporáky, léčil lidi i dobytek. Po smrti ženy Amálie r. 1906 oženil se podruhé. U nich ve Spachově učil se zvěrolékař Josef Soukup ve školním roce 1883-84 německy. Rodina je německá, tam učil se trávit volné dny a neděle výlety. Obě dcery sloužily nejprve v Opavě, pak ve Vídni. Posluchač zvěrolékařství s oběma, zvláště s Amálií se stýkal. Amálie W., provdaná Moschová, žije ve Spachendorfě, Teresie W., provd. Jahová, žije ve Vídni.
Pátá - Anna, provdala se za France Zajíčka, tkalce v Dolních Štěpanicích, bratra ženy Josefa Kynčla. Pobyli v Křížlicích, Dolní Víchové, trvale se usadili v Kruhu. Jediná dcera Anna, provdala se za sedláka Jana Janatu, vdovce, rovněž v Kruhu. Mezi sestrami Karolinou a Annou bylo nejživější přátelství. V posledních letech trpěla mnoho stýskavostí. Před velikonocemi r. 1908 ranila jí pravou stranu těla mrtvice,v srpnu 1908 zemřela ve stáří 67 let. Byla velice pobožná, čistotná a skromná, úzkostlivě svědomitá.
Šestý - Nikodém, blíženec tety Anny. Převzal od otce chalupu č.p.3 v Dolních Štěpanicích , v Koutě, s výměnkem polovičního hospodaření. Oženil se s Annou, roz. Tuláčkovou z Budiměřic, ač měl dlouhou známost s Marií Soukupovou, s níž se rozešel pro věno. Chalupu štěpanickou prodal hraběti Harrachovi a koupil jinou ve Víchově Lhotě, pak s bratrem Janem nejprve statek Hájků v Libštátu, po roce chalupu v Křečkově u Poděbrad.. Pilně s ženou a pak s oběma dcerami hospodařil, když bratr Jan se vrátil do hor. Dcery se výhodně provdaly. Kristýna v Křečkově za sedláka Aloise Urbánka, Anna za sedláka Františka Kutmana ve Všechlapech. Celá rodina vystoupila z církve evangelického helvetského vyznání a přistoupila k církvi Apoštolské (Němečtí Irvingiáni). Kristina Urbánková zemřela bez dětí, nevědomky sebeotravou arsenem. Nykodym Kynčl zemřel 19.7.1914, týden před vypuknutím světové války, stár 73 let.
Sedmá - Karolina, nar. na "mrskaný pondělek" 8.4.1844 v Poniklé v Potocích - viz níže....
Zpět na úvodní stranu
Karolina roz. Kynčlová
Sedmá - Karolina, nar. na "mrskaný pondělek" 8.4.1844 v Poniklé v Potocích. Chodila dost nepravidelně do evangelické školy do Křížlic do 11 let. Po škole se vyučila tkalcovství. V zimě se tkalcovalo, v létě páslo, nebo pracovalo na poli.Asi 3 měsíce sloužila v Jilemnici u Vanolů, asi rok v Hrabačovské myslivně. Pak v létě pracovala na poli, v zimě tkalcovala u bratra Jana Kynčla ve Víchově Lhotě nebo u sestry Anežky provdané Kovářové, kde se vyučila. Od bratra Jana K. se vdala za Josefa Soukupa (III).
Děti Josefa (III) a Karoliny Soukupových:
Anežka, nar. 7.12.1868, zemřela jako dítě 7.1.1869.
Josef (IV), veterinární rada, nar. 26.5.1970 v Dolních Štěpnicích, zemřel 9.2.1949 v Ústí nad Labem.
Amálie, nar. 29.7.1872, zemřela 1.6.1873 jako dítě.
Amálie, nar. 4.7.1875, manžel František Janda, obchodník, v Lomnici n.Pop.
František Soukup, nar. 3.2.1878, ředitel školy v Praze VIII, manželka Anna roz. Slezáková (*16.2.1872).
Marta, nar. 22.12.1879, manžel Mikolášek, učitel ve Vsetíně, zemřela 10.3.1924.
Karel Soukup, nar. 17.10.1884, ing. insp.ČSD, manž. Marie Exnerová (*1886), zemřel 8.11.1964.
Zdeňka, zemřela 9 neděl po narození.
Karolina byla prostřední, vyšší postavy. Říkala, že se stydívala mezi děvčaty za svoji výšku. Měla hojně hnědých vlasů a hnědé oči. Žena bystrého ducha, znamenité paměti, zdravého úsudku, zkušená a moudrá. Veliká byla se svým manželem v odpírání sobě a v práci pro děti. Nechtěla nikdy býti dlužnicí, uměla však lépe hájiti své a domáhati se svého, než její muž. Po smrti manželově ležela rázem 13 neděl. Zůstala při ní dcera Marta M, sama churavá.
Na počátku dubna 1905 přistěhovala se vším svým do Jilemnice k synu zvěrolékaři do světničky nad loubím v č.p.216. Svoji postel však měla při celé rodině. Chovala a vodila vnuka Josefa, pomáhala při kuchyni a spolu nesla domácí starosti své nevěsty Anděly, již si srdečně zamilovala. V Jilemnici shromažďovala se nyní celá rodina, zvláště o prázdninách. Nové zaměstnání jí zůstalo, když 8.8.1905 narodila se vnučka Anděla.
Avšak již k 1.11.1905 nastoupila samostatný nový oddíl vdovského života v Praze na Letné, Letohradská 264, II. poschodí - kuchyňka a pokojík, čisťounké, v domě čistém, jasném s pohledem na sady a Hrad a hlavně na hřiště. Učitel František učil na Letné, strojní inženýr Karel odbýval si roční vojenskou povinnost a šťastně vykonal i zkoušku důstojnickou a potom zaměstnán byl při výrobě zboží drátěného a probíjených plechů u Vendlera, pak při turbinách u Bernardů. Soukromnice Karolina Soukupová (slovo "vdova" nechtěla), si v Praze zvykla a byla tam brzy ráda. Oba její hoši byli s ní až do svatby učitele Františka dne 5.7.1908 pohromadě. Starší přispíval na domácnost 30 zl., mladší 25 zl. měsíčně. S nimi chodila k Salvátoru, kde učitel hrál, inženýr pracoval v Matičním odboru a nedělní škole. Radovala se z volby Františkovy; byl mírný, málomluvný, svědomitý ve svém povolání - jako nebožtík tatínek; pěkně hrál a zpíval.
Pobyt na Moravě byl však přerušen smrtí jejího bratra Nykodyma v Křečkově. Přijela na pohřeb a zde zažila vypuknutí světové války vypovězením války Srbsku 26.7.1914. Zůstala v Jičíně. Zde nebylo však pro ni klidu. 6 dětí, četa 50 zeměbranců na půdě v domě, odjezd vojska a pochodových setnin. Pobyla v Lomnici, v Kruhu, vše pěšky - vlaků jezdilo málo a nepravidelně. "Já se ráda projdu". V listopadu pobyla v Praze asi 14 dní. u již naříkala na bolestivá místa ve šlápi a při kotníku.
Na Štědrý den r. 1914 ulehla, zánět ucpávajících žil se zhoršil, ležením slábla, slabostí srdce docházelo k záduše, a po dlouhém hořkém utrpení v 10 hodin večer 31.7.1915 zesnula. Dne 3.8.1915 odpoledne byla pohřbena do hrobu svého manžela u kostelíčka evang. ausburg. vyzn. v Libštátě. Na povinnou kovovou rakev byl hozen uzlíček kostí tatínkových a několik zbytků shnilých prken. Nejmladší vnouček Pavlík, který pokoušel se babičku voditi a zvykl si choditi k loži babiččině pro mlsek, na otázku, kde je babička?, odpovídá: "Baba hajajá". K pohřbu sjely se všechny děti, syn Karel z fronty na Zloté Lípě opožděně. Z toho, co maminka měla, zaplaceny byly vzniklé pohřební výlohy, 100 K odkázaných na vyučení nejmladšího syna Jana Kynčla v Peřimově, Bohumila, menší částky na sirotčinec v Humpolci a opravu kostelíčka libštátského. Zbytek dle přání zemřelé a jednotného ujednání pozůstalých v částce 6.393 K zůstává pro dceru Amálii Jandovou, pro její stáří. "Ona jediná nebude míti pense". Jí ponechán i zbylý nábytek. Ona po čas nemoci byla po kolik týdnů v Jičíně a mamince spolu s jičínskou nevěstou dosloužila.
Zpět na úvodní stranu
