Obsah:
Úvodní stránka
České Budějovice
Novohradsko
Chalupaření
Literatura faktu
Erich von Däniken
Zecharia Sitchin
Jiří Wojnar
Pěstování bonsají
Podzemí - Orty
Swing
Rocková muzika
Hudba pro uklidnění
České Budějovice
metropole jižních Čech
stručně o historii města a jeho památkách
(Autor: Jan Braum, České Budějovice)
České Budějovice jsou hospodářským, kulturním a správním centrem jižních Čech již od svého založení v roce 1265 českým králem Přemyslem Otakarem II.
Místo jejich založení na soutoku řek Malše a Vltavy bylo vybráno ze strategických důvodů proti rozpínavosti pánů z Růže rodu Vítkovců. Historie města je bohatá a charakteristická tím, že po celá staletí zachovávaly svou věrnost panovníkovi.
Dodnes zůstal zachován oválný půdorys historického jádra města s centrálně umístěným rozlehlým náměstím a pravoúhlou sítí přilehlých ulic, jak jej navrhl autor architektonického řešení města zvíkovský purkrabí, rytíř Hirzo (+1275, pohřben ve Zlaté Koruně). Toto řešení je důkazem toho, že město nevznikalo postupně, ale bylo založeno a předem vyměřeno na „zelené louce“ podle předem přesně vypracovaného plánu. Současně s půdorysem města a jeho opevnění hradbami bylo zaměřeno i místo pro budoucí klášter, klášterní kostel a farní kostel se hřbitovem. Vzhledem ke své historické a umělecké hodnotě bylo jádro města prohlášeno v r. 1980 památkovou rezervací.
Do dnešní doby si České Budějovice zachovaly řadu cenných architektonických památek s gotickými, renesančními a barokními prvky. Z nejznámějších, které tvoří hlavní zájem návštěvníků historické části města, možno jmenovat zejména:
- barokní českobudějovickou radnici (1727 - 30),
- Černou věž (1549 - 78),
- Náměstí Přemysla Otakara II. se Samsonovou kašnou,
- kostel sv. Mikuláše (zal. ve 13. stol.),
- Dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie a starou Solnici (1531),
- pozůstatky původního městského opevnění s hradební Rabenštejnskou věží, věží Železnou pannou a dalšími baštami ve zbytcích hradeb (Biskupská zahrada).
- koněspřežná železnice, spojující v minulém století České Budějovice s rakouským Lincem,
- pověstné budějovické tramvaje,
- rekonstruovaný Dlouhý most.
Vzhledem k okolí s krásnou přírodou a četnými památkami rozvíjí se čile turistický ruch.
České Budějovice jsou sídlem Akademie věd, Jihočeské univerzity a některých odborných středních škol.
Náměstí Přemysla Otakara II.
Českobudějovické náměstí Přemysla Otakara II. leží v centru historického jádra města je opravdu chloubou města i celých Čech. Má tvar čtverce o straně 133 m a je architektonickým unikátem zejména svým loubím, které souvisle lemuje všechny čtyři strany náměstí.
Původní domy z dob založení města již nenajdeme, protože vzhledem k ničivým požárům byly v minulosti přestavovány. Zejména pak ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století došlo k velkým a necitlivým stavebním zásahům. Přesto si většina domů uchovala svůj historický ráz. Najdeme zde domy s výraznými gotickými, renesančními a barokními prvky, stavěnými na úzkých parcelách ubíhajících dozadu od svého průčelí, některé si dosud uchovaly zdi se slepými okny předstírajícími druhá patra ve skutečnosti však zakrývajícími půdní prostor. Domy na náměstí patřily většinou zámožným měšťanům a obchodníkům, z nichž mnozí zasedali v městské radě. Původně bylo celé náměstí vydlážděno „kočičími hlavami“. Pouze jedna poslední se dochovala dodnes. Je to „bludný kámen“ označený křížkem, na jehož místě stávala šibenice.
Samsonova kašna, tyčící se ve středu náměstí, pochází z 18. století (1720 - 26) a byla vystavěna na místě bývalého městského pranýře jezuitou F. Baugutem. Na samém vrcholu ztvárnil umělecký tvůrce kašny Josef Dietrich známý biblický výjev Samsona zápasícího se lvem, z jehož rozevřené tlamy tryská proud vody. Vodní mísu pod sousoším Samsona drží na svých bedrech čtyři atlanté, stojící na mohutném podstavci se čtyřmi chrliči vody.Českobudějovická radnice
Tato barokní dominanta v jihozápadním rohu českobudějovického náměstí byla vystavěna v letech 1727 - 30 (na místě po původní gotické radnici z r. 1433 a později renesanční z r. 1555) dvorním schwarzenberským stavitelem A.E. Martinellim. Radnice je patrová budova se zdobenou atikou, středovým štítem a třemi věžemi. Na nevyšší střední věži jsou radniční hodiny, na štítu pod ní jsou vyobrazení římští hrdinové: Marcus Curtius a Mucius Scaevola, představující významné občanské ctnosti - statečnost a věrnost.
Rovněž na atice jsou alegoricky zpodobeny sochařem J. Dietrichem další lidské ctnosti: moudrost, statečnost, spravedlnost a opatrnost v podobě čtyř kamenných soch. V bohatě zdobené fasádě jsou nad středovými okny vyvedeny zemské znaky a znak města v podobě, jak jej České Budějovice získaly v r. 1648 od císaře Ferdinanda III.
V roce 1995 byla městská radnice opravena do dnešní podoby se zachováním svého historického rázu. Byla navíc přidána zvonkohra se 40 melodiemi vztahujícími se k jižním Čechám. Rovněž alegorické sochy na atice byly nahrazeny kopiemi, když originály je možno vidět ve vestibulu radnice. Opraveny byly i interiéry radnice. Jako obřadní síň slouží dnes radniční síň s nástropní freskou zobrazující biblický Šalamounův soud pravé a nepravé matky dítěte od barokního mistra Jana Adama Schöpfa. Radnice je oficiálním sídlem Úřadu města a jeho primátora.
Kostel sv. MikulášePůvodně gotický byl založen současně s městem ve 13. století jako městský farní kostel. V letech 1518 - 35 byl přestavěn ve stylu pozdně gotickém, avšak při velkém požáru města v roce 1641 byl zcela zničen. V letech 1641 - 49 byl proto znovu přestavěn Vlachy J. Ciprianem a F. Canevallem ve slohu barokním, průčelí pochází z let 1686 - 88 (J. A. de Maggi). V této podobě jej známe dnes. V horní části zdobeného štítu je socha Panny Marie, v nikách nad třemi portály jsou umístěny dřevěné sochy tří světců sv. Mikuláše, sv. Auratiana a sv. Václava.Katedrální chrám sv. Mikuláše je trojlodní. Střední loď je zakončena bohatě zdobeným hlavním oltářem (1791) od Z. Huebera s vyřezávanými sochami sv. Petra, Pavla a Mikuláše, nesoucí obraz sv. Mikuláše navštěvujícího nemocné (1649) od G.Bachmanna z Vídně. Obě postranní lodě jsou zakončeny kaplemi, severní s vyřezávaným oltářem sv. Anny (1771), jižní mariánská kaple s vyobrazením smrti Panny Marie (J. A. Schöpf 1740). Za chrámem sv. Mikuláše byla na místě bývalé gotické hřbitovní kaple sv. Jakuba z r. 1308 vystavěna v letech 1727 - 31 barokní kaple Smrtelných úzkostí Páně, zdobená malbami J.A. Schöpfa. O obnovu této kaple se v minulém století zasloužil českobudějovický biskup a buditel J.V. Jirsík (1855). Černá věž - dominanta města Českých BudějovicČerná věž vysoká 72 m je jedinečnou dominantou a skutečným symbolem města. Spolu se Samsonovou kašnou a kostelem sv. Mikuláše vytváří typický pohled na českobudějovické Náměstí Přemysla Otakara II. Dnes slouží věž převážně jako místo zájmu turistů, neboť výhled z ochozu věže dává nezapomenutelný zážitek každému, kdo vyšplhá po více než 200 strmých schodech.
Černá věž - dominanta města. Stavba věže byla zahájena v r. 1549 stavitelem Hansem Spatzem a ukončena po téměř 28 letech osazením pozlacené makovice na samý vrchol věže. Historické prameny uvádějí, že na pozlacení makovice spotřeboval zlatník B. Riedl celých 72 zlatých dukátů. V minulosti sloužila Černá věž jako zvonice a strážní věž, ze které byl zvoněním zvonů a vyvěšováním praporů oznamován příchod nepřátel nebo vypuknutí požáru. K tomu účelu byla věž trvale obydlena věžníkem, který zde sloužil jako zvoník a staral se o chod věžních hodin.
Původně bylo na věži umístěno sedm zvonů. Nejznámější, největší a nejtěžší zvon byl „Bumerin“, vážící 3,7 tuny. Odlit byl v Linci v roce 1723 zvonařským mistrem Sylviem Kreuzem spolu s druhým největším zvonem nazývaným „Marta“, vážícím „jen“ 1,75 tuny a třetím zvonem zvaným „Octava“. Zvon „Maria“ je původem z českobudějovické zvonařské dílny mistra Pavla Haca z roku 1684 a byl zasvěcen Panně Marii. Vůbec nejstarším zvonem je zvon „Stříbrný“, z roku 1630 z dílny Adalberta Arnolda, umístěný v báni věže. Posledním, šestým zvonem, který dnes můžeme na věži vidět, je nejmenší „Umíráček“ z roku 1705, v průměru měřící jen 45 cm. Jak již jeho název říká, vyzváněl zemřelým občanům na jejich poslední pouti městem. Nápis na něm prosí: „Ježíši, Maria, Josefe, svatá Barboro, buďte ke všem umírajícím milostiví a milosrdní“. Sedmým zvonem byl „Poledník“. Ten však byl za druhé světové války demontován a roztaven pro vojenské potřeby. Pocházel rovněž od mistra S. Kreuze z Lince a vážil přes 1 tunu. Od podzimu 1995 má Černá věž opět sedm zvonů. Tím sedmým je zvon „Budvar“, oznamující ode dne svého posvěcení kardinálem Miloslavem Vlkem městu každý den poledne. Jméno nese podle svého sponzora - Budějovického Budvaru ke stému výročí založení tohoto pivovaru. Černá věž zažila několik rozsáhlých oprav. Prvou velkou opravou byla oprava věže v roce 1697 po následcích požáru, který zničil přes polovinu města. Poslední rozsáhlá oprava věže pak byla uskutečněna v nedávné minulosti, v letech 1980 až 1985. Jednalo se o generálku prakticky celé věže: venkovního zdiva, balustrády, schodiště, měděné krytiny báně atd. Náležitá péče byla věnována již zmiňovaným zvonům a rovněž věžním hodinám a ukazateli měsíčních fází. Velkou pozornost odborníků i veřejnosti zaujala makovice, umístěná na samém vrcholku věže. Když byla snesena k novému pozlacení, bylo v jejích útrobách nalezeno pocínované pouzdro obsahující vzácné dokumenty z doby výstavby věže i dokumenty vkládané sem při následných opravách. Všechny se vztahovaly k bohaté historii města. Proto po dokončení opravy věže byly před osazením makovice na její vrchol přidány ke starým dokumentům dokumenty nové, odrážející stav společnosti, události a informace o městu z doby současné. S datem 24. února 1983 byl sem vložen dokument nazvaný „Poselství těm, kteří přijdou“ s podpisem tehdejšího Předsedy Městského národního výboru Miloslava Vacka. Přejme Černé věži stejně jako celému městu, ať přetrvává ještě mnoho věků a přinese v budoucnu ono „poselství těm, kteří přijdou“, turistům pak krásný výhled na město a jeho okolí ... Dominikánský klášter - chrám Obětování Panny Marie
Dominikánský klášter byl založen společně s městem v r. 1265 v západní části města a jeho mohutné stěny tvořily součást hradebního opevnění města. Spolu s ním vyrostla i stavba klášterního kostela Obětování Panny Marie, vysvěceného v r. 1274. Obě stavby byly původně gotické, zména kostel si tyto prvky zachoval až do dnešní doby a patří vlastně k nejstarším dochovaným gotickým památkám ve městě. Objekt kláštera několikrát ve své historii vyhořel a byl proto několikrát přestavován, naposledy v 18. století, kdy získal dnešní barokní podobu, stejně jako klášterní zvonice - „Bílá věž“ původně gotická z 2. pol. 15. stol. Klášter se vyznačuje původním čtvercovým gotickým ambitem, křížovou chodbou, navazující na jižní stranu kostela, kde je dochovaná původní gotická žebrová klenba a okenní kružby ze 14. století , bohužel jen ve dvou oknech (autorem Petr Parléř, stavitel katedrály sv. Víta v Praze).
Klášterní chrám je trojlodní, z části cihlová, basilikální gotická stavba s příčnou lodí. Dochovány jsou fragmenty středověkých fresek. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Panny Marie (Budějovická Madona) v přemalbě ze 16. století. Obraz byl předmětem úcty k Panně Marii, která byla nazvána Ochranitelkou města. Byla jí přičtena i záchrana před morovou nákazou roku 1713. Madonu navštěvovali poutníci i z řad králů a císařů. Měšťané nechali podle obrazu vytesat mariánské sochy a umístili je před městské brány. Na severní venkovní zdi chrámu jsou zabudovány kamenný drak a žába. Legenda praví, že v dobách zakládání města dopomohly ke štěstí krásné dívce Markétce a odvážnému a čestnému Václavovi.
Na půvabném Piaristickém náměstí se kromě chrámu a kláštera nachází ještě pozdně gotická stavba bývalé zbrojnice a prachárny, později, od r. 1531, přeměněná na solnici. Budova s vysokým štítem, lemovaným cimbuřím a se střílnami, nese v čelní zdi tři kamenné hlavy, údajně popravených zlodějů, kteří byli chyceni při loupeži v chrámu.
|
Městské hradby, Železná pannaSoučasně s městem bylo vyměřeno a založeno mohutné opevnění prstencem dvojité kamenné hradební zdi. Součástí opevnění byla řada hradebních strážních věží a bašt. Do dnešní doby se opevnění nedochovalo, neboť při rozšiřování města zejména v době jeho hospodářského rozmachu v 19. století, byly hradby včetně věží zbourány a místo nich založeny parky (severní a východní část - Městské sady) a komunikace (východní a jižní část).
Na západní a jihozápadní straně podél řeky Malše a dnešního Slepého ramene je část opevnění dochována. Z jižní strany zejména upoutá gotická čtyřboká věž, zvaná Železná panna. Pověst vypráví, že v ní byl umístěn mučící nástroj v podobě železné panny, v jejíž duté hrudi byly umístěny ostré dýky, které usmrtily odsouzence, vsazeného do tohoto mučidla. Zda byl konkrétně někdo takto popraven, pověst již nevypráví.
Mezi zbytky dvojité hradby se dnes nachází tzv. Biskupská zahrada. Zde je možno spatřit okrouhlou Otakarovu baštu s nepravidelným půdorysem ze 13. stol. a při vnější zdi polygonální baštu, tvořící vchod do zahrady. Úzká branka, ústící do Radniční ulice se nazývá Solná. Další dvě bašty přiléhají ke školní budově dnešního gymnázia a ke klášteru.
Panskou uličkou se dostaneme k poslední dochované části městského opevnění - k Rabenštejnské hradební věži. Tato původně gotická věž s arkýři a vysokou střechou byla v minulosti upravena do dnešní renesanční podoby. Dlouhý mostČeské Budějovice se pyšní další významnou stavbou - novým mostem přes řeku Vltavu, ktrý byl dán do provozu 28. října 1998 v den 80. výročí vzniku Československé republiky...
Potřeba přemostění Vltavy v místě dnešního Dlouhého mostu vznikla zároveň se založením Českých Budějovic. Důvodů byla řada. Budějovicemi vedla strategická cesta z Vídně na Netolice, ve Čtyřech Dvorech sídlila vojenská posádka a vedla tudy královská císařská silnice.
Ze zachovaných dokumentů víme, že podoba mostu se měnila s dobou, zpočátku v podobě většinou dřevěných konstrukcí se dřevěnými podpěrami, až v roce 1880 byl vybudován podle projektu Ing. Václava Koudelky most ocelový s pěti kamennými pilíři, který sloužil plných 50 let. Aby se o pilíře nezadržovala ledová tříšť a nedocházelo k jejich podemílání, bylo rozhodnuto postavit na stejném místě (v ose Husovy ulice) most nový s menším počtem návodních pilířů. Po dlouhých jednáních schválila Rada města (starosta Dr. Dlouhý) stavbu ocelového mostu o šířce 7,3 m a se dvěma chodníky po 2 m, s výškou v úrovni terénu z důvodu nenarušení panoramatických pohledů na město, se dvěma břehovými a s jedním středovým podpěrným pilířem o celkové délce 96 m. Projekt zpracovaly Škodovy závody v Plzni, ocelové konstrukce vyrobila firma Rainberg z Pardubic. Stavba, kterou vedl Ing. Ladislav Hlaváček z Písku, byla dokončena v roce 1932. Most slouží dodnes, i když...... 
Dlouhý most z r. 1932 dosloužil jednak staticky, jednak již přestal vyhovovat narůstající automobilové dopravě. Rada města proto rozhodla o výměně vodorovné ocelové konstrukce mostu o délce 97 m a celkové šíři 18 m (2 jízdní pruhy, cyklistické stezky a dva chodníky). Podle vítězného architektonického návrhu se jedná o kombinaci visutého a trámového mostu. V místě nad středním pilířem je rámový ztužující pylon, nesoucí nosné ocelové lano, na němž je zavěšen výztužný mostní trám pomocí tenké ocelové stěny odlehčené velkými otvory tvaru parabolických trojúhelníků. Návrh - Ing. arch. Roman Koucký, Architektonická kancelář Praha, projekt - firma Pontex Praha, filiálka České Budějovice, ocelové konstrukce - Hutní montáže Ostrava, stavba - Vodní stavby Bohemia, divize 1, České Budějovice.
A naše přání? Aby Dlouhý most po jeho dokončení dlouho sloužil svému účelu a slovy primátora města Ing. Miroslava Beneše: "...aby i v budoucnu zůstal prostředníkem, který umožňuje oběma částem města rozděleným řekou Vltavou, žít společně a bez potíží nacházet cestu za prací, zábavou a hlavně - jeden k druhému." Budějovické tramvajeHistorie budějovických tramvají se začala psát 2. prosince 1908, v den 60. výročí nástupu Františka Josefa na trůn. Toto výročí bylo pro České Budějovice významné i tím, že v tento den bylo dáno do provozu i nové nádraží a poprvé bylo rozsvíceno elektrické osvětlení města (až dosud plynové).
Je stále ještě dost žijících pamětníků tramvajového provozu ve městě. Několik faktů z historie si jistě i oni rádi připomenou:
KoněspřežkaV Českých Budějovicích lze spatřit nejstarší železniční nádraží na evropském kontinentě. Vedla odtud první, koňmi tažená železnice do rakouského Lince. Myšlenku, spojit Podunají s jižními Čechami koněspřežní železnicí, vyslovil již v r. 1807 František Josef Gerstner jako protinávrh k záměru spojení řek Vltavy a Dunaje vodním průplavem. Realizoval ji však až jeho syn Ing. František Antonín Gerstner (1795 - 1840). Tuto na svou dobu velkolepou stavbu zahájil v létě r. 1825 a již za dva roky v r. 1827 byl zahájen úspěšný zkušební provoz v úseku České Budějovice - Leopoldschlag. Na další stavbu však chyběly peníze. Gerstnerovi se ale podařilo získat pro společnost monopolní právo obchodu se solí a její přepravy po této železnici. 
Obchod se solí byl natolik výnosný, že z něj mohla být financována další výstavba železnice. Od června 1830 byla trať prodloužena do Lestu a od srpna 1832 byla zahájena pravidelná přeprava z Českých Budějovic až do Lince. Tím byla trať zcela dokončena vč. přepřahacích stanic, strážních domků a dalších zařízení.
V Českých Budějovicích končila původně trať před městskými hradbami (problémem bylo přemostění Krumlovského rybníka a Malše), teprve později byla prodloužena Českou ulicí až k solnici, nejdále ale vedla až k hostinci „U zelené ratolesti“, kde měl v té době sklady V. Lanna, budějovický podnikatel a jeden z tehdejších největších akcionářů koněspřežky. Zpočátku šlo pouze o přepravu nákladu, za rok se přepravilo až 50.000 tun zboží. Teprve v r. 1836 byla zahájena i přeprava osob a trať byla prodloužena z Lince do Gmundenu. Osobní nádraží bylo na rohu České a Piaristické ulice (č.p. 14 a 23). Cesta do Lince po trati dlouhé 130 km trvala cca 14 hodin, od 5 hodin ráno z Českých Budějovic s hodinovou polední přestávkou do 19 hodin v Linci. Cestování bylo na tehdejší dobu rychlé a pohodlné, jízdenka do Lince stála až 3 zlaté. Osobní přeprava však byla pouze v letním období od dubna do října. Provoz koněspřežky trval plných 40 let. 
Poslední vlak tažený koňmi projel tratí 12. prosince 1872, kdy přepravu již zcela ovládly nastupující parní lokomotivy. Dodnes však je zachována řada památek připomínajících tuto historickou stavbu. Uveďme zejm. staniční budovu koněspřežního nádraží v Mánesově ulici, zbytky náspů trati a kamenné mostky u Velešína, bývalé strážní domky např. za Kamenným újezdem atd., které jsou chráněny a patří mezi národní kulturní památky. Stávající železniční trať z Českých Budějovic do Horního Dvořiště ještě dnes v některých svých úsecích využívá trasu vytýčenou původně pro koněspřežku. K uctění památky F.A. Gerstnera je ve stanici Rybník (býv. Certlov) umístěna pamětní deska.
|
Poslední aktualizace:
březen 2011
březen 2011
