Pro klid duše....

Motto: "Bože, píseň novou zpívati budu tobě a žalmy tobě prozpěvovati." Žalm 144, 9.

   

Texty písní ze zpěvníku Českobratrské církve evangelické (1948, III. vydání notované)

1. Pánu všichni prozpěvujte

1. Pánu všichni prozpěvujte, kdežkoli kteří bydlíte,
   vstupte před něj s dověrností, služte mu stále s radostí.
2. Znejte, že on jest sám Bůh náš, ne my sebe, on stvořil nás
   a že jím jsme zvoleného ovce pastvy lidu jeho.
3. Protož to rozvažujíce, do bran jeho vcházejíce,
   oslavujte v síních jeho jej k sobě tak laskavého.
4. Chválu s srdečnou věčností vzdejte jeho velebnosti!
   Jeho jméno vyvyšujte, chvalte, ctěte, vyznávejte!
5. Nebo dobroty jest plný, od věků v ní neproměnný,
   jest i věčná pravda jeho, nikdy nemýlí žádného.

15. Aj, Pán Kraluje

1. Aj, Pán kraluje, svých obhajuje, sedě na trůnu svých cherubínů:
   nechť se, jak chtějí, lidé vztekají, i všechen svět boří, však nic neobdrží.
2. Král náš největší a nejmocnější nad všecky lidi, jak každý vidí,
   jest na Sionu. A protož jménu čest jeho svatosti dejte s uctivostí.
3. Krále našeho, ač tak slavného, však v jeho panství není tyranství,
   ale upřímnost, soud a spravednost v otcích našich toho příklad zjevný všeho.
4. Z sloupu divného oblaku svého, jenž v povětří stál, otcům mluvíval,
   jenž smlouvy jeho času každéhom i ustanovení střehouc, byli pilni.
5. Tys je, Bože náš, v každé nouze čas slýchal laskavě, nes dobrotivě;
   ač jsi přísnosti též pro jich zlosti k mnohým dokazoval, i z světa shlazoval.
6. Protož samého Boha našeho slavně zvyšujte, před ním klekejte
   na hoře jeho trůnu svatého. Náš tento král i Pán jest nejvyšší sám.

17. Tebe, Bože, chválíme

1. Tebe, Bože, chválíme, Pane, tvoji ctíme sílu.
   Před tebou se skláníme, tvému divíce se dílu.
   Tys od věků na věky, Bože mocný, veliký.
2. Andělů tě chválí sbor, serafů a cherubínů,
   každý v světě vzdává tvor slávu tobě, Hospodinu;
   se všech světa zní to stran: svatý, svatý, svatý Pán.
3. Ctí tě, Otče, na zemi všichni velicí i malí,
   sbor tvůj s lidmi se všemi uctívá tě, vroucně chválí;
   čest a chválu přináší tvému synu, Ježíši.
4. Pane mocný, Bože náš, ve svém skloň se slitování!
   Dle svých slibů, víme, dáš svoje nám všem požehnání.
   K tobě duše vzhlížejí; ty jsi naší nadějí.

28. Chvaltež Nejmocnějšího

1. Chvaltež Nejmocnějšího, chvaltež nejsvětějšího,
   jenž na výsostech sedí, na všecko jasně hledí, plný cti a velebnosti;
   i z mocných skutků jeho, vidouc je dne každého,
   chvalte jej se vší vděčností.

44. Sláva buď tobě

1. Sláva buď tobě, Bože náš, i svaté děkování,
   žes nakrmil, napojil nás, to z svého požehnání;
   rač chlebem slova svého sytiti z nás každého,
   dej též v nebeském královstvé jíst chléb blahoslavenství.

68. Jakž vítati mám tebe?

1. Jakž vítati mám tebe, můj králi s výsosti,
   jemužto zem i nebe vstříc plesá s vroucností?
2. Ó Jezu, světlo v duši mi rozsvěť jasné sám,
   ať, jak tě ctíti sluší, vždy právě vím a znám.
3. Tvůj Sion stře ti palmy a květy na počest;
   a já chci pěti žalmy a ducha k tobě vznést:
4. ó, dejž, ať zelená se a chvály upřímné
   z všech svých sil v každém čase ti zvučí srdce mé!
5. Zdažs něco opominul pro radost mou a čest?
   Když v bídě své jsem hynul, pobloudiv z pravdy cest;
6. když zbaven cti a slávy jsem ve vyhnanství mřel,
   ty přišed, přítel pravý, ráj jsi mi otevřel.
7. Spjat lkal jsem v smrti strachu: ty rozbils hrobu mříž;
   byl snížen jsem až k prachu: ty v svou mne zdvihnuv výš,
8. čest, pokoj. věčné jmění mi vrátils v hojnosti
   a ještě konec není tvé božské milosti.
9. Nic z rajského tě místa nevedlo v stánek náš,
   než milost vroucí, čistá, jíž k všemu světu pláš,
10. chtě ze všech muk a strastí a z nevýmluvných bíd
    i pekla ze propasti svůj vykoupiti lid.
11. Nu, slyš to, truchlé stádce, a v srdce si to vpiš,
    že ke konci se v krátce tvá úzkost schýlí již:
12. aj, ve dveřích již stojí tvůj pastýř laskavý,
    on vše tvé rány zhojí a křivdy napraví.

69. Vítej, Jezu Kriste!

1. Vítej, Jezu Kriste, s nebes vysokosti
   vítej z Panny čistí, předrahý náš hosti!
   Od Otce jsi vyšel, spasiti nás přišel,
   těšíme se tobě, pějíce v té době: Vítej, králi náš!
2. Navštívils nás bídní sluhy ve vězení,
   nesa z divné lásky z bíd nám vyproštění.
   Zbohatého skladu nebeského hradu
   hojné nesež zboží, štědrý Synu Boží: Vítej, králi náš!
3. Král jsa předůstojný, Bůh náš všemohoucí,
   stolec maje věčný i korunu skvoucí:
   k nám ses v lásce sblížil, pro nás velmi snížil,
   stav se lidem rovný, zvolils život skrovný: Vítej, králi náš!
4. Ach, co tebou hnulo, bys tak po nás toužil?
   Co tě k tomu mělo, abys hříšným sloužil?
   Jen tvé srdce svaté, milostí k nám vzňaté;
   chtěls nám bratrem býti a nás k sobě vzíti: Vítej, králi náš!
5. Otců plémě zdávna prosívalo tebe:
   Ó, bys, přežádoucí, proniknul již nebe!
   Kde jsi, hvězdo jasná? Kde jsi, berlo spásná?
   Kdy již naše oči blesk tvé slávy zočí? Vítej, králi náš!
6. Již jest naplněna všeho plná míra,
   po čem dle tvých slibů toužívala víra;
   vévoda náš pravý již se za nás staví;
   v smrti hrozné jámě tvé nám kyne rámě: Vítej, králi náš!
7. Rozkazy tvé letí až do končin země,
   aby radost mělo každé v světě plémě;
   truchlá dcerko Páně, v Sionské již bráně
   král tvůj tichý stojí, hod ti věčný strojí: Vítej, králi náš!
8. Ó Sionská dcerko, nermutiž se více,
   Pán tvůj setře tobě každou slzu s líce;
   těš se z svého krále, zpívej k jeho chvále,
   jenž tvé ponížení v slávu věčnou změní: Vítej, králi náš!
9. Povstaniž a vyjdi vstříc mu s uctivostí,
   milostně jej přijmi s pravou oddaností;
   aj, nuž, vstříc ti jdeme, v srdcí stan tě zveme;
   přijď a rač k nám vjíti, věčně s námi býti: Kriste, králi náš!

72. Tichá noc, svatá noc

1. Tichá noc, svatá noc jala lid v blahý klid.
   Dvé jen srdcí tu v Betlémě bdí, hvězdy při svitu u jeslí dlí,
   v nichž malé děťátko spí, v nichž děťátko spí.
2. Tichá noc, svatá noc! Co anděl vyprávěl,
   přišed s jasností v pastýřův stan, zní již s výsosti, s všech země stran:
   "Vám je dnes Spasitel dán; přišel Kristus Pán!"
3. Tichá noc, svatá noc! Děťátku na líčku
   Boží láska si s úsměvem hrá, zpod zlaté řasy k nám vyzírá,
   že nám až srdéčko plá, vstříc mu vděčně plá.

73. Narodil se Kristus Pán

1. Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se!
   Z života čistého, z rodu královského, již nám narodil se.
2. Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se!
   Z života čistého...
3. Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzíti na se, radujme se!
   Z života čistého...
4. Goliáš oloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se!
   Z života čistého...
5. Ó milosti bnožská, budiž s námi; dejž, ať zlost ďábelská nás nemámí!
   Pro syna milého, nám narozeného, smiluj se nad námi!
6. Dejž dobré skončení, ó Ježíši, věčné utěšení věrných duší!
   Přijď nám k spomožení, zbav od zatracení pro své narození.

83. Čas radosti veselosti

1. Čas radosti, veselosti světu nastal nyní;
   neb Bůh věčný, nekonečný narodil se z Panny.
   V městečku Betlémě, v jesličkách na slámě
   leží malé pacholátko na zimě.
2. To jsme všichni lidé hříšní radostně čekali,
   co andělé dnes vesele nám jsou zvěstovali.
   A protož plesejme, všichni se radujme,
   pacholátku nemluvňátku zpívejme:
3. Spasiteli, kvítku milý, Pane náš, Ježíši,
   z čisté Panny narozený, poklade nejdražší!
   Králi náš, Pane náš, skloň se k nám jako Pán,
   dej milosti, tvé radosti dojít nám.

84. Z nebe přicházím samého

1. Z nebe přicházím samého s poselstvím od Boha svého,
   přerozkošné mé noviny rozveselí lidské syny.
2. Narodil se z čisté Panny Spasitel vám, Kristus zvaný,
   ctí a slávou v nebi, v zemi vyvýšený nade všemi.
3. Král nad králi, Pán nad pány, Bůh na věky požehnaný,
   přišel lid svůj vykoupiti, ztracený ráj navrátiti.
4. Radujte se, ku pomoci přichází sám Bůh váš s mocí,
   ač jen nízkou v tomto čase podobu vzal pro vás na se.
5. Za znamení jesle mějte, na děťátko tam se ptejte,
   kteréž panna porodila, v chudé plenky zabalila.
6. Pospěšte již, lidé milí, do Betléma v tuto chvíli,
   běžte, vítejte přišlého Boha, Spasitele svého.
7. Nebeský náš vítej hosti, v bídné naší smrtelnosti;
   s plesem již tě zříme v těle, svého Boha Spasitele.
8. Všechen svět byť na tisíce ozdob měl neb ještě více,
   třpytě v perlách se i v zlatě, ještě by byl málo na tě.
9. Chlév teď královským ti dvorem, Josef s Pannou panstva sborem,
   sláma, seno zlatohlavem; takým za vděk béřeš stavem.
10. Svědčíš tím, že čest i jmění světa tobě vzácné není;
    kdo však, Pane, kochá tebe, toho srdce tobě nebe.
11. Dejž mi tedy, drahý Pane, ať i mně se též tak stane
    příbytkem ti milým býti, vždycky tebe v srdci míti.
12. Ať v tvé lásce upevněný, duchem vroucím beze změny
    s anděly tě v upřímnosti slavím zde i na věčnosti.

90. Ježíši krásný!

1. Ježíši krásný, panovníče jasný, Boží i lidský synu,
   tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu.
2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas;
   nad vše vezdejší Ježíš milejší, utěšuje srdce v nás.
3. Krásné je slunce i ten svit měsíce, záře hvězd na obzoru;
   jasněji svítí než nebes kvítí Ježíš v andělském sboru.
4. Veškerá krása, jakou země hlásá, stín je v nebeské říši:
   žádný však v nebi krásnější není nad tebe, můj Ježíši!

91. Můj Ježíš mé jest žití

1. Můj Ježíš mé jest žití, můj díl a zisk můj jest;
   jej vděčně vždy chci ctíti a vzdávati mu čest, a vzdávati mu čest.
2. On nejvyšší jest dání, jež Otec můj mi dal;
   když on se ke mně sklání, tu prchá bol a žal.
3. Jen on když v duši mojí svou láskou přebývá,
   v tom, co jí ku pokoji, nic nouzi nemívá.
4. On rány moje hojí svým vínem, olejem,
   a v jeho krve zdroji čist od všech hříchů jsem.
5. On pokrm můj, mé zřídlo, on ve tmách světlem mým,
   on vůdcem v nebe sídlo, on v boji vítězstvím.
6. On král můj, pastýř, spása, on oltář můj i kněz;
   on oběť má, on krása, on vším mi včera, dnes.
7. Co bych jen mohl chtíti, by v něm mým nebylo?
   V něm blaha rajské kvítí již zde mi rozvilo.
8. V něm nebe je mi dáno, kde věčně budu s ním.
   Ó ty mé duše schráno, již se tě nepustím!

106. Je dokonáno!

1. Je dokonáno! Pán již zmírá, můj Ježíš tiše usíná,
   král slávy říš svou otevírá, mé slunce spásy zhasíná;
   však znova zas se rozední! „Je dokonáno!“ mocně zní.
2. Je dokonáno! Tak ten praví, jenž slovem tím se v paměť vryl;
   žal jeho věrné srdce tráví, mou skálu spásy mrak již skryl;
   však první on i poslední! „Je dokonáno!“ věrně zní.
3. Je dokonáno! Hříchy moje mi neskličují srdce víc;
   již otevřeny spásy zdroje, již vyjasněna Boží líc.
   Tím, srdce mé, se uklidni! „Je dokonáno!“ sladce zní.
4. Je dokonáno! Duch můj touží tam k hrobu tvému zaletět,
   sbor andělů kde tobě slouží; rač v mé též srdce pohledět
   a láskou svou je obepni! „Je dokonáno!“ blaze zní.
5. Je dokonáno! Hrobu kámen tvůj ustelu si v Páně zem,
   tam houfy andělů jsa chráněn, jak Jákob usnu blahým snem,
   jenž zem mi v nebe promění. „Je dokonáno!“ slavně zní.

136. Jezu Kriste, synu Boží

1. Jezu Kriste, synu Boží, plný nebeského zboží,
   rač přítomen býti, svými dary nás dařiti,
   slovo své nám předkládati, nás jím nasycuje.
2. Očišťujž jím srdce naše, ať temnosti satanáše
   jsou pryč odehnány, mocí ducha vzdělávány
   v chrám ozdobný Ducha tvého, vůdce předobrého.
3. Přidejž k tomu své mocnosti, ať slyšíce, s ochotností,
   srdcem přijímáme, důvod, že jsme z Boha, máme,
   nejsouc marní posluchači tvých milostných řečí.

180. Pojď k Spasiteli

1. Pojď k Spasiteli, pojď ještě dnes, své srdce jemu k oběti nes;
   on s trůnu svého, kde věčný ples, tak sladce volá: Pojď!
   Sláva, sláva, duše zaplesá, až ta krásná uzří nebesa,
   pod jhem kde hříchu již neklesá: Ó Pane, vstříc mi pojď!
2. Pojď, dítko milé, ten sladký hlas i tebe zove, pojď, dokud čas;
   kdo ví, zdaž zítra ozve se zas? Ó, nemeškej a pojď!
   Sláva, sláva ...
3. Pojď, kdo jsi koli, aj, blízko Pán, on za nás všecky v oběť byl dán,
   všech nás zve k sobě a se všech stran: Ó, slyš a věř a pojď!
   Sláva, sláva ...

187. Ó, ujmi ruku moji

1. Ó, ujmi ruku moji a veď mne sám,
   na cestě zde i v boji, ať neklesám!
   Já nevím sobě rady, ó Pane můj;
   ty sám mne proveď všady, vždy při mně stůj!
2. Na milost tvou se spouští mé srdce již;
   ty rájem veď neb pouští, je spokojíš.
   U noh tvých sedě, Pane, na každý den,
   nechť stane se, co stane, chci věřit jen.
3. Bychť pak i nezřel rámě, jímž Pán mne ved,
   vím přec, že nenechá mě, že kráčím vpřed.
   Ó, veď mne tedy, Pane, ó veď mne sám,
   až tam má noha stane, kde zaplesám.

189. Stvoř srdce čisté

1. Stvoř srdce čisté, Bože, mi a ducha přímého,
   ať v míru žiji se všemi; zbav sám mne od zlého.
2. Dej srdce mi, jež v pokoře by tobě bilo vstříc;
   vnoř lásky své je do moře, uč milovat tě víc.
3. Svou krví, Pane, obmyj je, by nad sníh zbělelo,
   svůj obraz na ně vyryje, vpiš jméno na čelo.
4. Duch svatý rosu milosti mi stále v srdce lej,
   ať mír tvůj v něm se uhostí, ať zřím tvůj obličej.

212. Kvetoucí mládí, ty naděje budoucích časů

1. Kvetoucí mládí, ty naděje budoucích časů,
   slyš slovo lásky a poslechni libého hlasu,
   jímž Pán tě zve, aby ti v náruči své pokoj dal, radost a spásu.
2. Zasvětiž sílu a květ svého mladého věku
   s vší jarou ozdobou sličnosti, vůně a vděku
   jemu, jenž sám pravým jest přítelem nám, Božskému králi a reku.
3. On zde jak pastýř tě pásti a voditi žádá,
   nadto pak v nebesích věčné ti poklady skládá;
   nuž, tedy běž k němu, by tobě dal též ozdobou svého být stáda.
4. Blaženost pravá jen v těch duších pučí a vzkvétá,
   kterým sám Pán věnec věčného života splétá:
   ale jak hned mění se v otravný jed podvodné rozkoše světa!
5. V Siónské vinici nad jiné nejlíbezněji
   štípkové malí se veselou zdárností skvějí:
   za málo let ovoce nesou i květ, Pánu již vděčit se smějí.
6. Sloužiti Pánu a nádobou být v jeho domu:
   což v celém světě by mohlo se rovnati tomu!
   Ó, tedy spěj, z jara hned štípit se dej: zle bude planému stromu!
7. Ó, jaké bohatství slávy a cti tomu kyne,
   kdo hned již od dětství důvěrně k Pánu se vine:
   Pán jej i v dnech stáří a křehkostí všech těšiti neopomine.
8. Jistě, že klidně pak hlavu lze ku spánku klásti
   tomu, kdož věrně se k Pánu měl v slasti i strasti,
   rád jako syn k matce, tak v Páně on klín vzlétne tam do věčné vlasti.

218. V tvé síle, Pane Bože můj

1. V tvé síle, Pane Bože můj, všem bouřím vzdoruji
   a mořem času v přístav tvůj bezpečně dopluji.
2. Ať hrozí temné úskalí, neb děsí hukot vln,
   tvá moc vln hory povalí a zachrání můj člun.
3. Mé kormidlo ty řídě sám, utišíš příval pěn,
   že dravým moře hlubinám neklesne loď má v plen.
4. Hle, v dáli spásy kyne břeh a blaha svítá kraj!
   Tam v přístav řiď mé lodi běh a v svůj dej vstoupit ráj!

235. Pod ochranou nejvyššího

1. Pod ochranou nejvyššího rozvesel se duše má;
   strážné oko Tvůrce tvého nespí ani nedřímá! Nespí ani nedřímá!
2. Pod ochranou nejvyššího k spáse vede tvoje pouť;
   v bouřích žití vezdejšího nedá on ti utonout. nedá on ti utonout.
3. Jestli Bůh je skrýše tvoje, tvoje zbraň a záštita,
   vítězstvím vše skončíš boje, triumf tebe uvítá, triumf tebe uvítá.
4. Rozvesel se, duše, v těle, vroucí oběť obětuj;
   nikdo z ruky Stvořitele nevyrve ti podíl tvůj, nevyrve ti podíl tvůj.

280. Tvá, Pane Kriste, věc to jest

1. Tvá, Pane Kriste, věc to jest, jež nám zde svěřena;
   a že jest tvá a pro tvou čest, nemůž’ být zmařena.
   Ač nežli símě ujme se a užitek svůj přinese,
   dřív umírá, však z hrobu zas povstává slavně v Boží čas,
   však z hrobu zas povstává v Boží čas.
2. Ty cestou kříže, Pane náš, jsi kráčel k oslavě
   a touže cestou vodíváš i všechny údy své.
   Ó, dej, ať při nás též se skví tvůj kříž i tvoje vítězství
   a také sám hrob promění se v slavnou bránu vzkříšení,
   hrob promění se v bránu vzkříšení!
3. Ty sám, co zrno obilné, jsi zemřev, ožil zas,
   ó, dejž, ať z tebe vyplyne proud žití také v nás!
   Hlas svého evangelium k všem vyslati rač národům,
   ať vzejde den a všecka zem zas zplesá novým životem
   a všecka zem zas zplesá životem!

342. Slyš, jaká to libá píseň

1. Slyš, jaká to libá píseň rozléhá se po nebi!
   Andělů to svaté sbory Pána Boha velebí.
   Jest to píseň o radosti, jež jest všemu stvoření:
   Sláva Bohu na výsosti, síla, moc i spasení.
2. Pokoj, v lidech zlíbení! Ráj se opět otvírá;
   k lidskému zas pokolení Bůh své ruce prostírá.
   Narodil se z čisté Panny v městě Davidově dnes
   smírce dávno zvěstovaný, prorok Boží, král a kněz.
3. Ej, nuž pojďme, jemu služme, v něm svou radost mějme jen,
   až nám v jasné nebes říši plný vzejde slávy den!
   Tam již běd a hříchů prosti nové počnem chválení:
   Sláva Bohu na výsosti, síla moc i spasení.

385. Blíž tobě, Bože můj

1. Blíž tobě, Bože můj, jen tobě blíž.
   Byť mne i tlačil v prach zde těžký kříž,
   duch vzhůru povznese a v písni ozve se,
   a v písni ozve se: jen tobě blíž!
2. Bychť jako poutník tam svou hlavu snad,
   tma vůkol, zemdlený, na kámen klad,
   dej, ať i ve snu již být mohu tobě blíž,
   být mohu tobě blíž: jen tobě blíž!
3. Kéž žebřík, pojící s nebesy zem,
   kéž tebe s anděly zřím ve snu svém!
   Skloň, Pane, skloň se níž, bych moh’ být tobě blíž,
   bych moh’ být tobě blíž, jen tobě blíž!
4. A když pak procitnu, ten kámen běd
   ti v oltář postavím v tvůj Bethel hned.
   Tak i ta moje tíž veď vždy mne k tobě blíž,
   veď vždy mne k tobě blíž, jen tobě blíž!
5. A když mne nad slunce v nadhvězdnou výš
   povznese peruť tvá v nebeskou říš,
   můj hlahol uslyšíš: Můj Bože, tobě blíž,
   Můj Bože tobě blíž, jen tobě blíž!

Vyzkoušejte: - EVANGNET, evangelická síť - Bible kralická 1 - Bible kralická 2 - Nová Bible kralická

---

   

---