Dvanáctá planeta

Jan Braum, osobní stránky
České Budějovice - Novohradsko - Chalupaření - Literatura faktu - Bonsai - Podzemí - Swing - Rocková muzika

Dvanáctá planeta

"Dvanáctá planeta" je první autorovou knihou 5-ti dílného souboru "Kronik země", kniha vydaná poprvé v r. 1976, která ani po více než třiceti letech neztratila nic ze své aktuálnosti a fakta a tvrzení autora v ní uvedená stále trvají. Naopak v dalších knihách se k nim vrací a rozvíjí je na základě dalších a dalších důkazů, ať už důkazů nacházených ze starověku (zejm. starověké klínopisné texty) nebo naopak nových poznatků nejrůznějších moderních vědních oborů (archeologie, filologie, astronomie, genetika atd.). Jako filolog vychází především ze starověkých textů a podává jednoznačný výklad událostí od vzniku naší Sluneční soustavy a planety Země až po vznik či spíše stvoření člověka. Hlavní úlohu zde hraje "dvanáctá planeta" - NIBIRU, kterou znaly starověké národy, ale moderní astronomie ji zatím neobjevila, její doba oběhu kolem slunce je totiž 3600 pozemských let....

Nibiru, Vetřelec, Křižující planeta, Marduk

Ve výkladu vzniku Sluneční soustavy se Zecharia Sitchin opírá mj. o již zmíněný text "Enuma Eliš" - Epos o stvoření světa (k dispozici je český překlad z knihy "Mýty staré mezopotamie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách", Odeon Praha, 1977). Epos pojednává o "nebeské bitvě", ke které došlo před cca 3,9 miliardami let a při které došlo k přeuspořádání planet a jejich satelitů prakticky do dnešního stavu.

Jak to tedy bylo:

    Když ještě nahoře nebesa nebyla pojmenována,
    dole země jménem nebyla zvána,
    tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
    Mummu a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
    své vody smísili dohromady.....

Na počátku byl prastarý APSÚ ("Ten, kdož byl na počátku" - Slunce) a v jeho blízkosi dva společníci - MUM.MU ("Ten, kdož se narodil" - Merkur) a TI.AMAT ("Panna života"). Teprve pak se vytvořily další tři dvojice planet - LAHAMU (Venuše) a LAHMU (Mars), KI.ŠAR ("Nejpřednější z pevnin" - Jupiter) a AN.ŠAR ("Nejpřednější na nebesích" - Saturn) se satelitem GA.GA a posléze se připojily ANU (Uran) a E.A ("Ten, jehož domem je voda" - Neptun).

Ze vzdáleného kosmu se ke vznikající sluneční soustavě přiblížil "vetřelec" - NIBIRU a přitažlivost Neptunu zakřivila její dráhu dovnitř sluneční soustavy. Průlet kolem Uranu dokonce způsobil, že z této planety byla vytržena hmota a z ní se vytvořily 4 satelity planety Nibiru. Při průletu kolem Saturnu byl od Saturnu odtržen satelit Gaga a stal se planetou - Pluto. Přitažlihostí obrů Jupitera a Saturnu se dráha Nibiru dále zakřivila do středu sluneční soustavy až k planetě Tiamat. Navíc se Nibiru do sluneční soustavy vřítila v opačném směru, než obíhlaly planety na svých oběžných drahách kolem slunce. A v tom okamžiku počala "nebeská bitva":

Obrovská gravitační síla Nibiru způsobila, že se z planety Tiamat odtrhly kusy hmoty a vytvořily 11 satelitů planety Tiamat. Největší z nich byl KIN.GU ("Veliký posel"), který se od Tiamat odpoutal a byl připraven stát se planetou. Satelity rychle se přibližující Nibiru narazily do Tiamat, kterou silně poškodily a jejich 10 satelitů roztříštily. Vznikly komety. Nibiru se průletem sluneční soustavou stala oběžnicí Slunce s extrémně protáhlou eliptickou dráhou a dobou oběhu 3 600 let. Při dalším obletu se Nibiru opět přiblížila k poškozené Tiamat. Její obrovská gravitace Tiamat doslova rozlomila! Z větší části se utvořila nová planeta, která spolu se zachyceným satelitem Kingu byla vržena na novou oběžnou dráhu mezi Venuší a Marsem. Tak vznikla Země a Měsíc. Zbytek Tiamat se rozpadl na tisíce kousků, které začaly obíhat kolem Slunce - Asteroidy.
Při "nebeské bitvě", kosmické srážce Nibiru a Tiámat, bylo zaseto sémě života na Zemi právě z planety Nibiru. A tak se počal vyvíjet i život na zemi. Život na Nibiru se zřejmě vyvinul dříve a rychleji než na Zemi

Sumerové věděli (a my s pomocí nových vědeckých objevů postupně znovu objevujeme či teprve objevíme?), že :

desátá, nám dosud neznámá oběžnice Slunce, kterou Sumerové nazývali Nibiru, Vetřelec nebo též Křižující planetou, Babyloňané "Mardukem", má protisměrnou, protáhlou eliptickou dráhu, skloněnou cca 30 stupňů proti ekliptice, hmotnost rovnou asi pětinásobku hmotnosti Země a dobu oběhu kolem Slunce asi 3 600 let,
Uran (znovu objeven v r. 1781) leží na boku, tj. osa rotace této planety leží v rovině ekliptiky, je krásná modrozelená "vodní" planeta, jak její snímky poprvé vyslala k Zemi americká sonda Voyager 2,
Neptun je modrým dvojčetem Uranu a jeho měsíc Triton obíhá v protisměru,
Pluto (znovu objeven v r. 1930) je rovněž planeta se skloněnou rovinou oběžné dráhy proti ekliptice,
atd. ...

Přistání mimozemšťanů na Zemi,
stvoření ADAMA, dělníka na objednávku

Život na Nibiru se zřejmě vyvinul dříve a rychleji než na Zemi. Již před 450 000 lety právě z této planety při některém z obletů Slunce přistáli na Zemi její obyvatelé, již v té době technicky vyspělí tak, že mohli uskutečňovat meziplanetární lety. Sumerové je nazývali Annunaki, což v překladu znamená "ti, jež přišli z Nebes na Zemi". I Bible se o těchto bozích zmiňuje a nazývá je Nefilim (králický překlad používá slovo "obři").

Účelem přistání Annunaků bylo hledání zlata na Zemi. Ne ovšem pro výrobu šperků, ale jako nutný prostředek proti úniku tepla či atmosféry z jejich domovské planety, nebo v podobě jemně rozptýlených částeček zlata nad atmosférou jako ochranný štít proti kosmickému záření. Prvním místem přistání byl Perský záliv, kde těžba zlata měla být z mořské vody v laboratořích v zemích dnešního jižního Iráku. Jako první přistál se skupinou asi 50 mimozemských astronautů vůdce-vědec Enki (Ea). Výtěžnost zlata touto metodou byla ale nízká, na Zemi proto přistála další skupina vedená Enlilem, nevlastním bratrem Enkiho. Astronauti byli pod vedením Enkiho vysláni do pevninské Afriky, kde těžili zlato hornickým způsobem v dolech. Zpracované zlato bylo odesíláno kosmickými loděmi na planetu Nibiru. Stvoření Adama

Vyčerpávající práce při těžbě zlata v podzemních dolech v Africe se pro většinu Annunaků-astronautů stávala postupně nesnesitelnou a v dolech došlo ke vzpouře. Důvody dělníků byly uznány a řešení přišlo záhy. Enki, vědec ovládající znalosti genetiky spolu s Ninchursag, svou sestrou-lékařkou, přišli s ohromujícím návrhem vytvořit primitivního dělníka, který bude schopen tuto těžkou práci zastat. "Bytost, kterou potřebujeme, už existuje, všechno, co musíme udělat je vložit jí naši pečeť".

Stalo se to před cca 300 000 lety: Již existující hominid s chápavými palci na rukách, vyvinutý evolucí na zemi, byl geneticky zdokonalen přidáním některých genů vysoce vyvinutých Annunaků. Ano, o tom je možno se dočíst i v Bibli v knize Genesis: "Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho."

První člověk však nebyl schopen se sám dál rozmnožovat a zřejmě mnoho pokusů a omylů doprovázelo tuto snahu, dílo se však nakonec podařilo. Na starém pečetním válečku pozdvihá Ninchursag vytvořené dítě do výše a volá: "Moje ruce ho udělaly!" Tak byl stvořen Adapa - ADAM! (V sumerštině toto slovo znamená otrok, dělník). Zadíváme-li se na obrázek, napadne nás, že Adam byl prvním dítětem ze zkumavky....

Potvrdí moderní genetika toto řešení, které nabízejí tisíce let staré sumerské texty?

Toto počínání se však Annunakům časem začalo vymykat z rukou až se posléze na Zemi počaly objevovat zrůdy a podivné bytosti: literární a umělecké nálezy ze starého Egypta, Babylonu i sumeru to dokládají (pečetní válečky, stěny chrámů). Na obrázku chycená lidská zvířata na babylonském obelisku (Britského muzeum). Nakonec docházelo ke křížení lidí se samotnými Bohy-Annunaki. Však čtěme Bibli, knihu Genesis, kapitolu 6: "... vidouce synové Boží, dcery lidské any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali .... Obrové pak byli na Zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží ke dcerám lidským, ony rodili jim. To jsou ti mocní, ktříž z dávna byli, muži na slovo vzatí." Kdo byli "synové Boží, obři", atd.? Proč pak ale najednou "litoval Hospodin, že učinil člověka" a rozhodl se jej vyhladit? Tak vlastně začíná příběh o Noe a potopě světa.

Potopa světa, rozvoj lidstva

O potopě světa se dovídáme nejen z Bible, ale z mýtů a pověstí po celé zeměkouli. Je nezvratně prokázaná jako historický fakt někdy cca 11 000 let př. n. l. Objasnění jejích příčin nám dnes připadá se Zechariem Sitchinem zcela jasné. Po skončení doby ledové na Zemi před asi 13 000 lety došlo k výraznému oteplení a tím uvolnění obrovských ledových vrstev v Antarktidě, které při průletu Nibiru Sluneční soustavou vlivem její velké gravitace (slapové síly) sklouzly do přilehlých oceánů. Tato katastrofa vyvolala obrovskou vlnu mořské vody (tsunami) výšky možná stovek metrů, která doslova zalila pevninu nejen Mezopotámie ale na všech kontinentech.

Annunaki tuto katastrofu samozřejmě předvídali a sami se včas vzdálili do bezpečí na své orbitální stanice obíhající kolem Země. Ostatně celá potopa se jim zřejmě hodila k "vyčištění" lidské rasy odrůzných mutací. Rozhodli se nevarovat lidstvo a zcela jej vyhladit. Tvůrce lidí Enki se však rozhodl zachovat lidský rod a našel způsob, jak varovat svého vyvoleného přívržence Ziusudra (biblický "Noe") a nařídil mu, aby dle přesných pokynů postavil Archu, na níž zachrání sebe, rodinu i přátele a zachová i "sémě" živoucích zvířat...

A tak byl lidský rod zachován. Anunakové si uvědomili, že pro obnovu Země zpustošené potopou budou lidi jako své pomocníky naléhavě potřebovat a začali proto lidstvo technicky a kulturně zdokonalovat a vzdělávat. Tento proces dosáhl svého vrcholu vznikem Sumerské civilizace.

braum.jan@gmail.com